Pojeď se mnou! Mám teď dvorek bez psa. Budeš dobrým strážcem neublížím ti! Nastoupil jsem na koloběžku a vydal se do vesnice. Cestou se starý Jan několikrát ohlédl ale nikdo ho nesleduje.
Byla to neobyčejná fena tak, jak o lidech říkají neobyčejný byla přesně taková.
Kdysi dávno, před mnoha lety, stařec Jan, když vyrazil do lesa sbírat oříšky, našel štěně dospívající. Jen Bůh ví, jak se to mládě ocitlo v hloubi lesního houští.
Tiše bloudila mezi stromy. Ani nebyla připoutaná Malá, mokrá po dešti Jan se zamračil a přistoupil blíže.
Nešikovná, ne zrovna krásná přesto podíval se jí do hnědých očí Oči ne štěněte, ale moudrého tvora Jan zamyslel.
Pojeď se mnou! Mám teď dvorek bez psa. Budeš dobrý hlídač neublížím ti!
Sedl jsem na koloběžku a vyrazil do vesnice. Cestou se starý Jan znovu ohlížel, ale nikdo ho nesledoval. Jan už na tu lesní schůzku zcela zapomněl.
Vrátil se k hospodářství. Hospoda v té rodině nebyla malá: tři prasátka, selata s deseti selaty, kráva Bělka, stovky slepic, šest kachen s kacátky a kocour Měsíc
Jan si udělal jednu cigaretu a, jak už neměl rád ty obchodníky, otevřel ohradu a chtěl si konečně odpočinout na lavičce před domem. Najednou ho zachytilo
Pohlédly na něj hnědé oči Hleděly tak pozorně a tak podivně, že Jan nevěděl, co má dělat.
Co takhle jít na dvorek? po dlouhé pauze štěně zasykalo a zmizelo ve tmě.
Tak to nešlo ani den, ani dva Hnědé oči ho každou večer sledovaly, jako by v něm hledaly duši
Jednoho dne, když Jan seděl na lavičce a kouřil, přistoupila k němu ona očichala ho a ulehla si k nohám
Jan nebyl zrovna něžný člověk, zvířata bral spíše jako užitečné Ať už se počítalo, kolik prasat, krav, slepic a dalších chovů byl ve svých letech naložen.
Pes byl potřeba k ochraně, kočky k lovu myší Pamatoval si jen málo psů, kteří už na něj zapomněli otrávených, z nemocí zemřelých Dnes už byl psí bouda prázdná.
Na začátku léta probudil hřmotný bouřkový výkřik Veterinář řekl, že to jsou klíště Ale nikdo se moc neztroskotal. Jan muž tvrdý, střízlivý
Jeho žena Kateřina byla ještě tvrdší Taková babička s charakterem. Celá vesnice si ještě pamatuje, jak jednou kopnutím pěstí v očích střihla telátko, jen proto, že se honilo, když přišla do domácnosti.
Jan si opálil cigaretu a podíval se na štěně ležící u jeho nohou. Hnědé oči bedlivě sledovaly
Tak co, zvířátko, zůstaneš se mnou? Pak poslouchej Budu tě krmit dvakrát denně, co Bůh pošle Neublížím ti. Bouda je. Teplá. Občas tě pustím ven na noc, na pár hodin A ty budeš hlídat dvorek! Žádný cizí projde bez strachu! Pokud souhlasíš, pojď se mnou!
A tak začal její nový život Jan ji pojmenoval Stela. Odkud přišlo tak krásné a zvučné jméno, zůstává tajemstvím. Teď měla Stela teplou boudu, velké hospodářství a řetěz.
Čas plynul a z nešikovného dospívajícího štěněte se stala obrovská, krásná a mocná fena, které se ve vesnici bál i největší pes. Šuškalo se, že v jejím rodu jsou i vlci
Byla strašně nádherná a podivná a její zvyky vůbec nebyly psí. Žádné švihání ocasem, žádné olizování rukou
Když se k ní přiblížil Jan, jeho žena či příbuzní, Stela jen klidně ležela a pozorně je sledovala svýma rozumnýma očima.
Cizince ale připravila roztrhat sotva ani neštěkla, spíše vrčela a to vrčení bylo děsivé ale jen ve dne. Proto boudu přesunuli z dvorku na zahradu, aby se vesničané nebáli branky.
V noci občas Jan uvolnil řetěz a řekl:
Za tři hodiny se vrátím, ať je tu! Vidíš, dojnice se bojí ráno ke krávě jít, když tě vidí! Aby tě nikdo nepoškodil!!! Tři hodiny!
Nikdy nikoho nekousla ani neplašila Asi měla jiné zájmy Každý večer Jan našel Stellu v boudě, což ji velmi vážně respektoval Možná, ale ne; ještě neuměl
Stelu pravidelně přiváděla štěňata, jak příroda přikazuje. Překvapivě, i když ji vesnice považovala za hrozbu, štěňata se šířila jako horké koláče.
Přijížděli i z dalších vesnic pro štěňata. Přestože se Stelu báli, respektovali ji Ne jen tak, ale jen když šlo o práci
Jednoho slunného letního dne po snídani Stela ležela u své boudy, slunila se a jedním okem sledovala, jak malá Lada hraje v písku pod stínem obrovského stromu za brankou, a druhým okem, jak babička Katka šustí v zahradě
Stela už věděla, že babička Katka připoutala vnučku k tomu stromu, aby nikam neutekla a mohla se věnovat práci. Ladě bylo teprve tři roky, rodiče ji občas víkendy přivezli do vesnice.
A hned toběto běžela ne k nikomu, ale přímo ke Stellě, s rozpaženýma rukama:
Steloooo!!! Steloooo!
A psí srdce se sevřelo radostí a láskou k tomuto lidskému děťátku! Ten osudový den Stela hlídala Ladu i babičku Katku a usnula
Probudila se, když jí někdo dráčel nos nehty. Otevřela oči. Kocour Měsíc stál před jejím čenichem a křičel:
Udělej něco! Lada se právě topí!..
Stela se podívala za plot. Lada nikde nebyla. Ne v písku, ne na houpačce, ne pod stromem. Stela se podívala na kočku.
Je tam u rybníku. Vypadá, že se potápí! Pomoz mi! Nikdo mě neslyší! Aaaáááúúú
A Stela zakřičela! Štěkala a štěkala tak hlasitě, jak nikdy předtím Skákala, řvala, snažila se vymknout z řetězu
Babička Katka se narovná a podívá se na fenu.
To už je úplně mimo, psečku pomyslela si a šla dál do kapusty.
Pak Stela zamrzla. A ne jen tak zamrzla Zlověstný vlčí výkřik se rozléhl nad vesnicí tak hlasitý a strašný, že všichni, kdo ho slyšeli, měli na hlavě husí peří
Stela výkřik opakovala a opakovala Ten výkřik byl tak bolestivý, že slova ho nedokážou popsat
Jakmile to babička Katka slyšela, pochopila, že se něco děje, a rozběhla se hledat Ladu Ostatní sousedi také vyběhli ze svých dvorků.
Ladu v poslední chvíli našli a vytáhli z malého rybníka blízko domů.
Vesnici zaplnil zmatek Přijela sanitka rodiče Ladičky plakali a radovali se najednou
Večer se vše uklidnilo a přišla delegace ke Stellě: otec Ladičky Ilja, manželka a stařec Jan.
Ilja se posadil před ni na kolena a pronesl:
Děkuji ti, že jsi zachránila mou dceru!!! Děkuji Nikdy na to nezapomenu! Prosím tě, pojď žít ke mně! Mám dům ve městě. Dostaneš velký výběh. Budu tě krmit výtečně a hodně, budu s tebou chodit!
Stela se na něj podívala hnědýma očima a mlčela. Pak přistoupila a položila hlavu na jeho rameno na pár vteřin
A odešla ke svému pánovi, stařeji Janovi Přisedla si k jeho noze a ležela. On stál jako přikovaný a nevěděl, jak reagovat na ten mazlení. Pouze choulostivé mužské slzy kapaly.
Pokud se vám líbí naše příběhy, napište komentář a dejte lajk. To nás motivuje psát dál!