Dobré zprávy
Řekla jsi mi dnes, že jsi se mnou vdala jen proto, že jsem pohodlný! A co na tom? povzal rameny. Není to vůbec špatné? Co to zase nosíš ten starý župák?
Jmenuji se Drahomíra. Po rozvodu jsem se se svými desetiletými dvojčaty, Petrem a Věrou, přestěhovala do domu rodičů na okraji Plzně. Zdálo se to jako požehnání.
13.května2026, pondělí Ráno začalo jako každé. Za okny se ještě nevyjasnilo, ale už byl slyšet tlumený šelest Prahy, která se probouzela z nočního spánku.
Mami, chtěla bys darovat náš byt bratrovým synovi? A pak k nám přijet žít? To nebudu dovolit! Ani o tom nesni! Mami, co to děláš? Slyšíš sama sebe?
Šťastné dětství Kolíka skončilo v pátém roce života, když jednou rodiče nedorazili vyzvednout ho z mateřské školy. Všichni ostatní děti už byli rozesláni
**Deník, 12. června 2026** Jaké štěstí mít tě po svém boku, řekl Aleš a pevně mě objal. Já také, miláčku, že jsi se mnou! odpověděla jsem, a v tom okamžiku
30.května2026 Dnes jsem si po dlouhém dni připravila místo u starého dřevěného stolu v našem domě v Klatovech a pustila se do psaní. Už jen samotné psaní
Co tu zase přichází? Zavolej rodině, ať přijedou nakopat pořádek, nadávala Líza. Nechci po nich uklízet. Už stačí, že pořád peru povlečení po tvých kamarádech.
4.června2026 deník Město zahalené temnými stíny dýchalo těžkou, tupou tichostí, přerušovanou jen občasným výkřikem sirény záchranné služby.
1.leden, pondělí Neboj se, Stašku! Nenech se ztrhnout. Jen ti New Year šel jako zbláznivého kolotoče! říkám si, když se mi podařilo přivítat rok svýkřiky