Dobré zprávy

12.května 2026 Dnes jsem chtěl zaznamenat, jak se v naší malé vesniciKamenice, kde si každý zná svého souseda, svého kmotra a dokonce i to, kdo kolik let

29.května 2026 Dnes jsem opět vstoupila do našeho bytového domu v Praze a hned u vstupu mi připadaly Boty mé tchýně, krásně vyčištěné, jakoby jen čekaly

30. června 2026 Dnes, když jsem popořádku vrátila klíče od našeho bytu v Praze, první, co mi padlo do očí, byly černé kožené boty mé tchyně Aleny Vítkové

Veronika Nováková se zastavuje před malým rodinným ohradem, opírá se o proutěný plot. Běží k autobusové zastávce jako šílená a už nemá sílu.

Mladá recepční, perfektně oblečená a upravená, překvapeně zamrkala, když si všimla muže kolem šedesát let, který stál u recepce. Měl potrhaný kabát, z

Mladá recepční, bezchybně oblečená a upravená, překvapeně mrkala na muže kolem šedesáti let, který stál u recepce. Měl potrhaný kabát, z něhož se šířil

Hele, poslouchej, co se mi stalo, ať se ti to ani nepřehání. Zdenko, prosím, neposmívej se mi, nebudu s tebou žít. A co kdybychom to zkusili, Štěpáne?

Nezlob se, Vendulo, už ti nebudu stát v životní cestě, řekl Jan, snažící se zadržet úsměv, který se mu po tváři jen těžko ujal. Ale co kdybychom to zkusili, Honzo?

Vzpomínám, jako by to bylo před roky, na ten den, kdy jsem Jana Svobodová s hlubokým nádechem, jako bych sbírala sílu před skokem do neznáma, překročila

Pravda někdy bolí víc než lež. No, Maruško, poslouchej. Můžeš o mně myslet, co chceš, ale důkazy nenajdeš. Svědky nemáš, a Oskar mi věří.