Dobré zprávy

Moje žena dlouho nebyla na mateřské dovolené, nechtěla přijít o svou dobře placenou práci. O naši dceru se od rána do večera starala tchyně.

Dům stál na samotě, nakloněný na jednu stranu, s rozbitými okny a střechou, která už dávno ztratila svou pevnost a slávu. Vesničané z nedaleké osady Karasová

Moje matka úplně zešílela – rozhodla se provdat za muže tak mladého, že by mohl být jejím vnukem! Tato zpráva mě zasáhla jako blesk z čistého nebe, roztrhala

  Lidé rádi mluví. Rádi soudí, hodnotí a komentují životy druhých, jako by znali celou pravdu. „Rozvedená žena? A ještě k tomu s dětmi? Už nikdy nenajde muže!

Mé srdce se trhá na tisíce kousků, rozervané bolestí za mé ubohé, křehké staré rodiče. Proč, proboha, právě oni – tyto něžné duše, které dosáhly soumraku

Odešel jsem do ciziny, abych si vydělal nějaké peníze po tom, co jsme se s Kateřinou vzali. Pracoval jsem měsíc co měsíc a všechny peníze dával manželce.

Stáří nepřichází náhle. Nepřijde jako bouře, která udeří zničehonic. Plíží se pomalu, nepozorovaně, dokud si jednoho dne neuvědomíš, že svět kolem tebe

Je mi 34 let a mám desetiletou dceru. Manžela nemám, takže ji vychovávám sama. Před jedenácti lety jsem měla vztah se ženatým mužem, kvůli kterému jsem

Věra hořce plakala a tiše si pro sebe mumlala: – Co teď, maminko? Bože, jaká hanba… Celá vesnice si bude povídat a smát se, že ženich na svatbu nepřijel.

Když jsme chodili do školy, udělali jsme spoustu hloupostí. Přesto je to snad jedno z nejhezčích období v životě každého člověka. Tolik vzpomínek, objevů a zklamání.