Odešel jsem do ciziny, abych si vydělal nějaké peníze po tom, co jsme se s Kateřinou vzali. Pracoval jsem měsíc co měsíc a všechny peníze dával manželce. Po 10 letech jsem se rozhodl vrátit domů. Katka pracovala v jedné firmě a často jezdila na služební cesty. Nyní jsou naše děti dospělé, my máme 57 let a vedu svůj vlastní podnik. Jednou jsem musel kvůli práci vyrazit mimo město do jedné firmy, kde jsem v kanceláři ředitele uviděl na fotce svou ženu. Byl jsem velmi překvapený.
Vzali jsme se s Katkou rovnou po škole. Tři roky poté se narodil náš syn, pak další a nakonec dcera. Okamžitě jsem nastoupil do zaměstnání a přihlásil se na dálkové studium. Katka nepracovala a celý čas věnovala dětem. Po dokončení školy jsem se rozhodl odjet do Belgie. Pracovní harmonogram byl každý měsíc, takže jsme nikdy neměli nouzi. Po návratu jsem založil malou firmu, která nám dosud přináší slušný zisk.
Teď máme s manželkou 57 let. Celou dobu jsem neměl důvod ji z ničeho obviňovat. Nikdy jsem nepomyslel, že by mi mohla být nevěrná. Děti dospěly, syn i dcera už pracují a mají své rodiny.
Katka posledních deset let pracuje pro jednu firmu. Kvůli charakteru její práce často jezdívala na služební cesty. Hlavně poslední tři roky. Občas se služební cesty protáhly i na měsíc. Nikdy na nás však nezapomněla, volala téměř každý den a vždy říkala, že se jí stýská po mně i dětech.
Jednou jsem musel jet do jiného města, do firmy, abychom domluvili velkoobchodní odběr ovoce. Abychom uzavřeli smlouvu, šli jsme do kanceláře dodavatele. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na jedné z fotek v jeho kanceláři poznal svou ženu, jak se sladce usmívá vedle našeho nového dodavatele, Andreje. Podíval jsem se na ně a zatajil jsem dech. S velkým úsilím vůle jsem sesbíral myšlenky a klidným tónem se zeptal, kdo je na fotce. Andrej vysvětlil, že je to jeho žena, se kterou je již čtyři roky civilně vdaný, a poté navrhl, že můžeme smlouvu podepsat v jeho domě, a přitom mi svou ženu představit. Cestou ji chválil, jak je skvělá hospodyně. Jedinou vadou prý bylo, že často jezdila na služební cesty.
Cestou jsem se snažil zůstat co nejklidnější. Když jsme dorazili k hostitelovu domu, šli jsme do jídelny, kde mě pyšně představil své ženě. Když mě Katka uviděla, oněměla, stála nehybně a nebyla schopná promluvit. Dívali jsme se na sebe dlouho, alespoň mi to tak přišlo. Uvědomil jsem si, že pokud okamžitě neodejdu, neskončí to dobře. V tichosti jsem vyšel z domu.
V hotelu jsem si sbalil věci a co nejrychleji se vydal na nádraží. Až v kupé vlaku jsem začal znovu vnímat. Hlavou mi běžela jediná otázka: „Proč?“ Doma jsem nemohl spát ani jíst, nemohl jsem najít klid. Nedokázal jsem pochopit, proč mi to udělala. Dny ubíhaly a já se pořád nemohl uklidnit, rozvažoval jsem, proč se to všechno stalo.
Katka mi volala, ale nebral jsem to. O týden později jsem se rozhodl zvednout telefon. Kateřina říkala něco nesrozumitelného, snažila se to nějak vysvětlit, omlouvala se a dokonce mě zkoušela obvinit. Sama se zaplétala do svých vysvětlení. Na konci rozhovoru začala znovu prosit o odpuštění. Vyslechl jsem ji až do konce a potichu vypnul telefon. Už jsem to nemohl poslouchat. Moje žena vedla dvojí život. Po celou tu dobu lhala mně i našim dětem.
O dva týdny později se objevila u nás doma. Stále měla naději, že ji přesvědčím o odpuštění. Klidně jsem ji vyslechl, pak jsem se rozhodl zavolat dětem. Požádal jsem ji, aby sama dětem vysvětlila, co se stalo. Celou dobu však tvrdila, že je to moje vina, protože jsem jí nevěnoval dostatek pozornosti, a že nás stále miluje. Mladší syn mlčel, starší také. Dcera měla tiché slzy na tvářích. Katka pochopila vše. Věděla, že ji nikdo nechce vidět, a odešla.
Objevila se o rok později, když její manžel našel jinou ženu a ona neměla kam jít a vrátila se do našeho města. Několikrát se snažila se se mnou sejít, ale odmítl jsem. Děti také neberou její telefonáty.
