Dobré zprávy
Můj syn si přivedl do našeho panelákového bytu dívku a já vůbec nevím, jak ji dostat ven. Jen pod rouškou noci lze přiznat věci jako tuto, co právě píšu.
Malá dívka věděla, co skrývá soudce! Byly to staré časy v Praze, kdy se v městském soudě odehrálo něco, na co dodnes vzpomínají i nejostřílenější soudní úředníci.
Vnější pozlátko nebo zlaté srdce? Občas se tolik honíme za společenským statusem, že zapomeneme na ty, kdo nám pomohli vystoupat až na vrchol.
Poslední cestující městského autobusu Můj snový svět začínal malým svítícím světélkem, ne větším než ukazováček, na propleteném provázku.
Dobré zprávy
Starý muž sedává vždy v boxu číslo sedm. Stejná jídelna. Stejná černá káva. Stejný tichý pohled z okna. Servírky ho znají jako pana Hálka snědovlasý muž
Jarmila seděla se svou (téměř) tchyní na staré rozvrzané posteli, obě nabalené v několika svetrech, které z módy vyšly snad ještě za Masaryka.
Přivezla Libuška do vesnice ženicha, a on jí hned na začátku dal podmínku… Ondřejek zahlédl přijíždějící autobus po prašné vesnické cestě, pustil
Pečovatelka vdovce
Před měsícem ji najali, aby se starala o paní Reginu Vojtíkovou – ženu, kterou p…
Ošetřovatelka pro vdovce Před měsícem ji najali, aby pečovala o Reginu Voříškovou ženu, kterou po mrtvici upoutalo na lůžko. Měsíc ji obracela co dvě hodiny
Dobré zprávy
Hřbitov byl tak tichý, že i smutek se zdál otupělý, ztuhlý v ranním mrholení. Hnědé listí lpělo k zemi promáčené deštěm. Holé větve škrábaly po olověném
Jeden chlebíček a tajemství, které trvalo patnáct let Občas si myslíme, že děláme jenom malý dobrý skutek. Ale co když právě ten čin je klíčem k našemu