Dobré zprávy
Deník, březen Dnes ráno jsem se sotva stihla usadit do své židle v kanceláři v Praze, když ke mně přistoupil vedoucí, pan Jan Veselý. Řekl: Ludmilo, pojďte, seznamte se.
PODIVUHODNÝ SEN O ŽIVOTĚ Na svatbě mé kamarádky Martiny jsme slavili dva dny v opilých tónech, sytosti a vesele, jako by nás svět byl obklopen cukrovou vatou.
A proč jsi za mnou přijela, mami? Celý život jsi pomáhala Denise, tak se teď obrať na ni, když něco potřebuješ! ozval se můj syn Jakub přísným hlasem.
Kocour spal s mojí ženou. Tisknul se k ní zády a mě odstrkoval všemi čtyřmi tlapami. Ráno se na mě díval drze a posměšně. Nadával jsem, ale stejně jsem
Dobré zprávy
Když ještě neměla ani korunu nazbyt, nasytívala tři bezdomovce děti, jejichž jména znala jen ona a chladný vítr v Brně, kde prodávala polévku z rozvrzaného vozíku.
Bylo mi teprve šestnáct, když jsem otěhotněla a ještě navštěvovala střední školu. V našem malém českém vesničce to tehdy způsobilo obrovský rozruch.
Deník, úterý 23. května Dneska jsem byla svědkem události, na kterou jen tak nezapomenu, a v hlavě mi pořád zní otázka, co je vlastně opravdová hodnota člověka.
Dobré zprávy
Ulice zářila tím zvláštním podvečerním šerem, co umí bolest schovat přímo na očích. Barevné světýlka byly napnuté nad hlavami jako teplé hvězdy.
Důchodkyně Božena (nebo jak jí všichni říkali, Božka) Novotná si těžce povzdechla a pomalu se přetočila na bok. Klouby ji bolely, nohy měla oteklé.
Dnes jsem si po dlouhé době sedl k zápisníku. Mám totiž pocit, že si něco potřebuji zapsat, abych si rozuměl. Před pár týdny jsem přišel do útulku v Brně