Můj syn si přivedl do našeho panelákového bytu dívku a já vůbec nevím, jak ji dostat ven.
Jen pod rouškou noci lze přiznat věci jako tuto, co právě píšu. Jsem tak plná hořkosti, že už to nevydržím. Dost možná budu kritizována, ale doufám, že mně porozumí aspoň ty matky, kterým jejich děti náhle vyrostly do dospělosti.
Porodíš dítě, vychováváš ho, rozvedeš se s jeho otcem, protože ho už nezvládáš, vodíš toho drobečka do školky, snažíš se, aby se ten, kdo vyrůstá jen s matkou, necítil méněcenný, taháš dvě práce, ještě do noci stojíš u sporáku jako kdybys měla třetí šichtu, kupuješ všechny možné mobily, platíš školu, a pak:
Mami, Radka bude bydlet s námi.
S kým že? V těch našich dvě plus jedna s výhledem na Barrandov? Ona bude bydlet v pokoji mého syna? Bude taky jíst s námi? A prát prádlo? To teď budou dvě hospodyňky?
Můj syn byl úplně rozzářený, když mi tu novinu oznámil, čekal můj úsměv a snad i potlesk, možná i že začnu vyklízet skříně pro Radku, právě v tu chvíli?
Radka je hodná holka, to je pravda, ale to neznamená, že chci někoho cizího v našem bytě. Jsou dospělí? Ať si vezmou hypotéku, nebo najmou garsonku! Jaký šetření, aby nemuseli platit podnájem? Co nervy vlastní matky, ty stojí za nic?
Tak jsem to cítila, ale přesto jsem Radku pustila dovnitř. Můj syn má na ten byt taky nárok, tak ji může vodit domů. Lžu, ale slíbil jsem si, že napíšu pravdu. Kamarádky mi vynadaly: Nemyslíš na štěstí svého syna, jaká jsi matka?
A teď přijdu domů a všechno mi leze na nervy. Hned od dveří. Boty v předsíni, mastný sporák v kuchyni to znamená, že Radka vařila. A že spotřebovala tu mouku, co jsem koupila? Ne, já neplýtvám. Ale co dělat, když v půli vaření zjistíte, že není mouka? A ty nikdy nekončící fronty na koupelnu?
Přiznávám, chci Radku vystrnadit z mého bytu. Druhou “hospodyňku” tu opravdu nepotřebuju.
A tak mě napadlo: co kdybych si přivedla domů chlapa já? Vždyť proč jsem tolik let dřela pro syna, a přitom tajila, že vedu nějaký ten vlastní paralelní život? Nakonec má svůj pokoj, ale proč mu taky nedopřát zážitek přijít domů s kufrem a poznat, jaké to je, když se tísníme ve 44,2 metrech čtverečních?
Takový podivný až absurdní dopis mi přišel. Jako matka ještě malého syna si těžko představuji sebe v roli odesílatele, a proto si ráda přečtu rozuzlení v komentářích čtenářů.
Co myslíte, milí čtenáři? Dostali jste se do podobné situace, když už vaše děti dospěly? Dokázali jste vyjít s jejich polovičkami? Má právo žena dát Radku z bytu pryč?