Deník Jitky
Když jsem dnes ráno zvedla telefon, ani ve snu by mě nenapadlo, kam ten hovor povede. Jaká splátka je po splatnosti? To musí být omyl, nemáme žádné půjčky Ano, Novákovi, ano, naše adresa, ale Kolik říkáte? To není možné! A na koho je ten úvěr napsaný? byla jsem úplně zmatená.
Na Ivoše Michaloviče Nováka, ozvalo se z telefonu.
To je můj manžel, ale jak by mohl? A proč? nevěřícně jsem si sedla.
Mrzí mě to, ale pravidla platí pro každého. Splatnost byla překročena, dnes je výzva, příště budou následovat další kroky. Hlas byl najednou měkčí, ale mně se udělalo nevolno. Nevím, jak jsem došla do obýváku a začala si sedat k počítači, abych si ověřila správnost informace. Musím tomu přijít na kloub.
Úvěrovou kartu Ivoš nikdy neměl, aspoň jsem ji neviděla. Jestli tedy vzal peníze, rozhodně to nebylo kvůli rodině. Ještě jsem se z toho zjištění nesebrala, když Ivoš konečně dorazil domů.
Pro koho ty peníze jsou? Kdo tě prosil, abys vzal půjčku?
Stejně už volali zabručel nevrle a, když zjistil, že se prozradil, pustil se do mě: Na co tak zíráš? Je to pro mámu. Prosila mě, že potřebuje pomoct, když žije sama
A na co potřebuje takové peníze?! My s menší částkou vystačíme, přitom oba pracujeme!
Na dovolenou, jasně?
A kam že jede? Do Dubaje nebo na Maledivy?
Máma mě vychovávala sama, má právo. Tohle bych od tebe nečekal uraženě odešel do vedlejšího pokoje, teatrálně se posadil do křesla a otočil se ke stěně. Ten jeho výstup uraženého dítka už na mě ovšem nezabírá.
Rozhodla jsem se vůbec na to nereagovat. U manželovy maminky, Jarmily Pavlové, bylo vždycky až příliš mnoho požadavků. A začala hned při našem prvním setkání. Poprvé, když mě viděla s náušnicemi, vykulila oči a ptala se, jestli jsou pravé nebo jen bižuterie.
Když zjistila, že nekupuji šmuky, začala povzdechovat: A proč ty peníze vyhazovat? Radši jste mohli něco koupit do domácnosti…
Byl to dárek, snažila jsem se zachovat klid, i když mě ta poznámka zabolela.
Aha, no tak to je jiná, uklidnila se hned.
O týden později mě Ivoš poprosil, ať si k ní už náušnice raději neberu prý je z toho mamka smutná, protože takové nemá a on jí je nemůže koupit. Už tehdy jsem cítila, že tu něco nehraje. Ale tehdy jsem to zamilovaná Jitka nechtěla řešit. Pak byla svatba Jarmila zazářila v drahých šatech, s velkým darem. Až později jsem zjistila, že všechno, i šaty, platil Ivoš. Jinak by údajně na svatbu ani nepřišla.
A pak se to rozjelo: tu nový televizor, protože ho má sousedka, tu fén, co má její sestra, jindy zase salon krásy a další procedury a to všechno okamžitě. Jinak začínala brečet, stěžovala si na zdraví a Ivoš to nevydržel a letěl vše zařizovat.
Vždyť je to máma co ti na tom vadí?!
Jenže teď už máme vlastní rodinu. A najednou peníze zoufale chybí i na základní věci. Přitom oba pracujeme víc než dost, výplata slušná, a stejně máme problém zaplatit nájem a nákup. Na jakýkoli dotaz mi Ivoš řekne:
Jitunko, asi ses ještě pořádně nenaučila dělat rozpočet. Od mámy by ses to měla učit
Jenže o takové školení jsem nestála. Typ dominantní matky jsem znala moc dobře, a vím, jak vyčerpávající to pro jejich okolí je.
Teď to však překročilo všechno máma chtěla zaplatit luxusní dovolenou. A částka, kterou kvůli tomu syn z půjčky vybral, mě šokovala. Za ty peníze bychom mohli uhradit třikrát splátku na hypotéku, vybavit byt lepším nábytkem i technikou, a ještě by zbylo na velkou oslavu v nejlepší restauraci v Brně.
Ale Ivoš nic měnit nehodlal mámě všechno, kdykoli. Je mi jasné, že i já bych pro svou mámu udělala hodně. Jenže on mi ani nedal vědět! Kdyby se cokoli stalo, úvěr by zůstal na mně. Jarmila by v tom samozřejmě zase byla nevinně.
Asi přišel čas si s Ivošem pořádně promluvit. Buď si vybere, nebo alespoň vysvětlí mamince, že její požadavky už dávno nejsou v mezích. Z rozhovoru však sešlo Ivoš mě obvinil z chladnosti a vypočítavosti:
Vždyť ten dluh splatím, zaplatím všechno. Copak to nechápeš?! Ano, máma nechce levné lázně, chce pětihvězdu. A má na to nárok. Dala mi život, vždyť obětovala všechno! Já jí nemám zajistit dovolenou?
Ale ty její rozmary si nemůžeme dovolit! Není na čase jí to říct?
Spíš to vysvětlím tobě máma je posvátná!
Tehdy jsem si uvědomila, že se nic nezmění. Že Jarmila na mě žárlí, bylo jasné volala denně, žadonila, ať za ní Ivoš přijede, že je sama A on opravdu běžel přes celé Brno, jen aby mamince udělal radost.
Po včerejší hádce jsme šli do práce, aniž bychom to mezi sebou vyřešili. Kolem oběda mi nebylo dobře kolegyně mě přesvědčily, ať jdu k doktorce. Tam jsem se dozvěděla, že čekám dítě. V hlavě se mi hned rozběhly plány bude třeba skutečně přehodnotit rodinný rozpočet.
Radovala jsem se zbytečně. Reakce Ivoše mě zdrtila nepočítal s tím, prosil mě, ať těhotenství zatím neřeším, naléhal na přerušení. Hned poté volala i Jarmila. Na rozdíl od syna však neprošila, ale rovnou přikazovala:
Já nechci být žádná bába! Co sis to vyfantazírovala, dítětem si ho nepřivážeš, on stejně odejde
Prosím? Kam by šel a proč?
Znám svého syna, už dávno hledá únik od tebe. Radši to ukonči, stejně se nikdy nedočkáš alimentů.
V tu chvíli se mi zatmělo před očima a probrala jsem se až v nemocnici.
Tak konečně jsi se probrala, slyšela jsem hlas a uviděla sousedku Jarmily, paní doktorku Pospíšilovou.
Jé, paní doktorko, nevěděla jsem, že u nás pracujete
Ještě bys to tak vědět nemusela, pousmála se. Báli jsme se, jestli to zvládneš ty, nebo miminko.
Cože?!
Klid. Ještě žiješ i s dítětem, ale řekni co se děje, že tě tohle tak zlomilo?
Poradila mi, když jsem jí vše pověděla: Na tohle zapomeň, uteč z téhle rodiny, Ivoše nepředěláš a jeho matka bude týrat každou jeho partnerku. Je přesvědčená, že jí syn do smrti vše dluží. Jeho otec na to doplatil zdravím a životem a syn je přesná kopie nenechá si na ni nic říct.
Ale on si mě vzal
Upřímně spíš se divím, jak to dopadlo. Většina holek ho opustila hned po první návštěvě u Jarmily! Takže se rozhodni sama. A co si Ivoš o otcovství myslí?
Když slyšela mou odpověď, jen si pro sebe něco zabrumlala o maminčiném mazánkovi. Ať už to bylo kouzelné zaříkadlo nebo ne, něco se ve mně pohnulo. Rozhodla jsem se, že to zvládnu sama. A Ivoš svůj výběr stejně dávno udělal, aniž by si to uvědomil.
Rozvod jsem podala hned, jak jsem se vrátila do práce. Ivoš o dálku neprojevil zájem a o tom, že dítě nakonec zůstalo, jsem se nezmiňovala.
…
Od rozvodu uplynul rok. S dcerou jsme se šly projít do parku za domem.
To je náhoda, že tě tu vidím, poznala jsem povědomý hlas, proč mi nechceš dovolit vidět vnučku?!
Protože to není vaše vnučka, odpověděla jsem klidně. To dítě to, které bylo i na vaše doporučení nenarozené. A tahle holčička je jen moje. A babičku už dávno má.
Jak
Mohu si to dovolit. Potřebujete status babičky? Najděte synovi vhodnou partnerku.
S úsměvem jsem odcházela, ignorovala jsem křik za sebou. Věděla jsem, že jsem udělala jediné správné rozhodnutí zbavit se jak závislého manžela na matce, tak tchyně bez špetky soudnosti. A dnes jsem zase volná a konečně šťastná.
