Jedno ráno mi manželka oznámila, že čekáme čtvrté dítě. Přidala k tomu poznámku:
Na koupi bytu nemáme peníze, takže se musíme spolehnout na státní přidělení. Ty se s ničím nehádáš, nic nevymůžeš takže když to nejde přes tvou zásluhu, půjdeme na to počtem: budu rok co rok rodit nové dítě! Třeba nás stát za tu přemíru potomků jednou odmění.
Když jsem dorazil do Ústavu, rozpačitě jsem pootevřel dveře s nápisem Ředitelství. V kanceláři bylo plno lidí. Ředitel Balabán a jeho zástupce Karelka právě vedli poradu.
Jde o prestiž! Musíme předstihnout ostatní ústavy ve všech sportovních disciplínách A vida, tady je naše tajná zbraň! zvolal, když mě zpozoroval.
Zrudl jsem až ke kořínkům vlasů.
Žádná zbraň Já kvůli bytu
Dům se předává už za týden! slavnostně oznámil Karelka. Jste u nás první v pořadí. Jenom musíte trochu naskočit do kolektivu a hned bude kolaudace.
Naskočit? zaradoval jsem se.
Padákem. Zítra jsou závody.
Úsměv mi zmrzl na tváři.
Odkud skákat?
Z letadla na zem.
A proč?
Vy snad nesledujete televizi? žasnul ředitel. Tohle je teď trendy: herci bruslí, zpěvačky visí na hrazdách v cirkusech A po novém: vědci lámají rekordy Profesor Bukovský včera boxoval podívejte na něj, sedí tam na gauči se zlomeným nosem a třemi náplastmi na tváři. Docent Krajčík v sobotu zápasil teď odpočívá na JIPce Je řada na vás. Padla na vás disciplína padák.
To slovo mě zmrazilo na kost.
Kdy se skáče? vyhrkl jsem.
Zítra. Na Den ptactva, oznámil Karelka.
Hledal jsem záchranu u ředitele.
Proč by měl Den ptactva končit mým pádem?
Ředitel mě poplácal po rameni.
Byt, jako otec vícerčat, dostanete tak jako tak. Ale jsou byty s lodžií a byty bez, s krásným výhledem na sad, jiné na cementárnu Rozdělíme podle toho, jak kdo přiloží ruku k dílu
Nastala chvilka ticha. Spolkl jsem valeriánku a nesměle se zeptal:
Když nedoletím nebo přeletím? Bude mít rodina i tak výhled do sadu?
Karelka se rozesmál.
Pravidlo je jasné: vdovy a sirotci mají přednost! A nebojte se! povzbuzoval mě a třískl do zad. Nepůjdete sám, máte zkušeného parťáka! ukázal na pobledlého mladíka v rohu.
Doktorand, vysvětlil Karelka, stejně ho kvůli úsporám propustíme.
Od dětství trpím závratí. Zatočila se mi hlava už při výstupu na stoličku, když jsem přidělával poličku. Ze slova letadlo se mi tvrdila kolena. Večer jsem proto doma trénoval několikrát jsem skočil z pohovky na zem.
Druhý den nás odváželi černou dodávkou připomínající pohřební vůz mne a mladého smolaře doktorského. Za námi ve Favoritu putoval Balabán, a v tramvaji za ním asi třicetčlenný podpůrný sbor docentů, kandidátů a profesorů.
Po příjezdu nás vítal Karelka a námi objednaný dechový orchestr. Spustil pohřební pochod. Protože šlo skutečně o všední pohřební kapelu, pochod zněl až příliš smutečně dokonce i pilot utřel slzu. Tři muzikanty posadili s námi do letadla, ať aspoň při skoku zahrají něco veselejšího.
Instruktor, dobrosrdečný starší pán, nás pozoroval s určitou lítostí v očích. Když si všiml mého břicha, přikázal mi navíc rezervní padák. Vynesli mi na záda druhý batoh, takže jestli měl doktorand na sobě jeden hrb jako velbloud, já nesl dva.
Ve vzduchu nám instruktor znovu popsal všechny možné důvody, proč se padák neotevře, a každého z nás třikrát políbil na tvář. Pak otevřel poklop, provinile se na mě podíval a zašeptal: Je čas.
Podal jsem mu mlčky obálku.
Dejte ženě. Bude-li to syn, ať ho pojmenuje po mně.
Instruktor mě uklidňoval:
Strach cítíte jen na začátku, potom už necítíte nic.
Vpřed, hrdino! zvolal pilot.
Hudebníci spustili Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú! Zavřel jsem oči a skočil. Když jsem je otevřel, byl jsem pořád napůl v letadle: horní půlka těla v kabině, zbytek už vprázdnu. Prostě jsem se zasekl v dvířkách. Instruktor s doktorandem do mě tlačili ze všech sil, ale marně.
Namažte ho mýdlem, navrhl doktorand.
Hodný instruktor začal být nervózní:
Uvolněte východ! Zastavujete závod!
Jak se mám uvolnit? zaječel jsem.
Vydechněte všechen vzduch!
Odpověděl jsem hlubokým Húúú, vypustil všechno z plic a propadl se dolů. Kroužek jsem tahal už v letadle, a tak se padák zamotal do podvozku visel jsem teď přímo pod trupem letounu.
Pilot přešel do prudkých obratů, chtěl mě setřást, ale já držel jako klíště.
Přestaňte vyvádět! hulákal instruktor. Okamžitě se pusťte letadla!
Nechtěl jsem.
Instruktor se vysoukal ven, držel ho doktorand za nohy, a snažil se mi odháknout popruhy. Najednou závan vzduchu smetl oba ven; instruktor stihl chytit můj kabát, doktorand zůstal viset na jeho nohou.
Let byl teď opravdu akrobatický. Vypadali jsme jak cirkusové trio na visuté hrazdě.
Muzikanti spustili: Létejte, holubi, létejte!
Instruktor vřískal, že doktorand mu zaškrtil tepny a že dostane sněť!..
Abych ho ulevil, nabídl jsem doktorandovi své nohy. Ale doktorand se držel raději těch instruktorských byly užší, lépe padly do ruky.
Letadlo s třemi povislými těly na podvozku nemohlo přistát. Kroužili jsme nad letištěm, občas kousek klesli, aby mohl někdo spadnout na trávu. Podle plánu měl první pustit doktorand. Při jednom okruhu už doslova lízal zem, ale stále svíral instruktorovy nohy, pilot nás vytáhl zase do výšky.
Instruktor v duchu proklínal svoje nohy a přál jim amputaci spolu s doktorandem.
Hudebníci zahráli: Nebe naše, domove náš!”
Benzín docházel. Začali nás, jednoho po druhém, tahat zpátky přes poklop: nejdřív doktoranda za nohy, pak instruktora, nakonec mě. Zase jsem se zasekl hlava v letadle, nohy venku. Nebylo už čeho se bát, protože jsme zrovna přistávali. Musel jsem s letadlem uběhnout ještě dobrého půl kilometru po dráze.
Nikdo nezemřel, všichni se radovali.
Orchestr zahrál nejveselejší z pohřebních pochodů.
Jedině instruktor se nedokázal postavit doktorand se stále držel jeho nohou, stisk měl jak svěrák. Nakonec jsme ho museli odtrhnout kleštěmi.
Když instruktora postavili, zjistili jsme, že se mu během visení nohy natáhly skoro o půl metru a vypadá jako pštros v kraťasech. Ale ve skutečnosti se mu kalhoty jen vytáhly až nad kolena.
Zítra repete, pravil Karelka s úsměvem.
Při tom výroku instruktor zbledl jako můj neotevřený padák a na svých pštrosích nohách poskákal k telefonu. Kam volal a co říkal, netušíme. Ale mně zapsali vítězství jak v této disciplíně, tak i ve všech následujících na deset let dopředu. Navíc mi uznali rekord v běhu běžel jsem přeci rychlostí letadla. Pravda, běžela jen moje spodní půlka, horní letěla takže rekord rozdělili na dvě části. Ale i tak byl nevídaný!
