Zmrzlý koťátko s ošklivým čumáčkem se objevilo před potravinami v malé vesničce u Plzně, jako by ho tam někdo zapomněl, nebo snad samo putovalo labyrintem snů. Malá huňatá Ančička přešlapovala na místě, tiskla tlapky pod bříško, celá se chvěla zimou a vlhkem, zatímco mezi starými novinami a spadaným listím vonělo čerstvé rohlíky. Její žalostné mňááu se však ztrácelo v ozvěnách vesnického náměstí lidé jen spěchali kolem, neboť její obličej byl celý strupatý, očička úzká jako makové zrní, srst na krku i ouškách zdlouhavě opadávala. Jak se tu vzala, zůstalo viset mezi vteřinami, ve kterých nic nedává smysl.
Prodavačky z obchodu ji pouštěly načas dovnitř, do vonícího tepla, a dokonce ji opakovaně něčím pokapaly proti blechám ale to pomohlo jen na chvíli. Koťátko přicházelo stále, jako by mělo u vchodu zapsanou směnu, a trpělivě se dožadovalo náruče.
Mráz se plíživě blížil už teď se třásla při mínus pěti, zato mínus dvacítka ve snu vypadala jako nekonečná noc. Paní prodavačka si vybavila, že jsme létem brali jednoho kocourka, co zůstal na tomtéž místě, a znovu jsme dostali tiché volání o pomoc.
Dorazili jsme k obchodu a Ančička se točila u našich nohou, drze přehazovala ocáskem madlo přepravky, jako by tušila svou jedinou šanci na druhý život. Vstala na zadní tlapky, objímala nás čenichem i mňoukáním, překonávala sama sebe, aby se zalíbila.
Hned z prvních rozmazaných snových obrázků bylo patrné, že Anči trápí svrab. Naštěstí, nemoc ještě nestihla vyrůst v noční můru a léčba měla svůj smysl. Kapky na šíji značky Stronghold nebo Inspektor zabraly jako pohádka.
V dočasně bezpečném bytě začalo koťátko tichounce bručet, jak traktor na poli u Chebu, a neúnavně se tulilo k lidské dlani. První dva dny střídala pouze jídlo a spánek, opakujíc vše v cyklech jako v refrenu surrealistické písničky.
Jméno přišlo samo, v polospánku, prostě Brambůrka. Malá dívka skutečně připomínala neforemný, rozkošný brambor z českého pole trochu šišatý, nesouměrný, ale neuvěřitelně příjemný na pohled. Tohle období, kdy svět byl beztvarou kaší, však netrvalo dlouho: po dvou ošetřeních kapkami se před námi najednou vynořila kočička s velikýma očima, spíš už celkem hezká a zvláštně dojemná.
Srst na uších a pacek ještě nedorostla úplně ale to je otázka dalších snových večerů a měsíců. Brambůrka už je objednaná na kastraci a po troškách se proměňuje v zdravou, pěstěnou, očarující kočičí slečnu z českého snu.
