Ty, zlatíčko, já ti musím povyprávět, jak jsem se úplně zhroutila kvůli té své hlavě! Představ si, tři dny mě bolela hlava tak, že bych nejradši hlavou mlátila do zdi fakt, žádné prášky nezabíraly. V noci jsem ani oko nezamhouřila místo toho jsem měla dokonalý nápad zalézt na internet a hledat, co všechno by ta bolest mohla znamenat. Hned mi tam vyskočilo Jak poznat migrénu od nádoru na mozku? a další hrůzy, až mi běhal mráz po zádech. Upřímně, když jsem to projela celé, měla jsem chuť jít rovnou na pohřební službu a ordinaci vynechat.
Vzpomněla jsem si na toho chudáka hrdinu od Jeroma Klapky Jeroma, jak otevřel lékařskou encyklopedii a objevil u sebe všechny nemoci až na šestinedělku měl choleru, anémii, třes sv. Víta a i slintavku, kterou encyklopedie zakončovala Ještě ho mrzelo, že tu šestinedělku nemá, jen tyfus. Úplně jsem se v tom viděla prošla jsem internet, našla všechny možné smrtelné choroby, a říkala jsem si: Dost! Zítra se dokulím k doktorce!
Ráno jsem oblékla tepláky, vzala svých posledních pár sil a dočekala frontu v čekárně. A tam hele, sedí přede mnou paní, povídá:
“Pila jste?”
“Prosím?” nechápu.
“Včera jste pila alkohol?”
“Nepila,” řekla jsem celkem ukřivděně.
“Máte úplně červené oči, jak někdo po tahu”
No nazdar, víš co si někdy říkám? Že chodím k psychologovi jen proto, abych uměla přežít rozhovory s lidma, kteří by měli na psychoterapii chodit místo mě.
Otočila jsem paní slušně poděkování mezi zuby a šla do ordinace. Paní doktorka, usměvavá jako sluníčko, a já jí slavnostně odrecitovala, co mě všechno trápí včetně svých třešňových očí. A hned jsem tam dodala:
Vypadám, jak kdybych včera kalila, ale fakt jsem nepila.
Doktorka jen koukla a mávla rukou:
Oči máte v pohodě, to si nenamlouvejte
No, říkám ti fakt je tam někdy potřeba víc jiných pacientů než já.
Změřila mi tlak, puls, nasadila ten prstýnek na saturaci, pokládala otázky. Z mých odpovědí to úplně nevypadalo na srandu, tedy ne klasická migréna, bála jsem se, že by to mohlo být horší.
A co takhle udělat magnetickou rezonanci hlavy? Zaplatím si ji klidně! nabízím jí.
Za ty internetové noci jsem stihla vystudovat medicínu od internisty po neurologa a cévního specialistu.
Ale doktorka byla klidná:
Nejprve bez paniky, zkusíme něco na cévy, uděláme základní rozbor a pak, kdyby to bylo horší, domluvíme se dál.
Tyjo, v noci mi přišlo, že hůř už být nemůže. Ležela jsem, brečela a přemýšlela, co jsem vlastně dokázala za 40 let dvě děti a 10 knížek. Ani jsem nevěděla, zda je to dost, nebo málo. Děti malé a knihy s chybami, na stránce 16 v nové jedné překlep
Dorazila jsem domů, po cestě vyzvedla děcka, koupila předepsané prášky za pár stovek, padla doma do postele.
A co myslíš, za chvíli ke mně nabíhají děti:
Mami, máme hlad, je něco k jídlu?
Je, ale musíte si to udělat, teď fakt nemůžu
Hlava už nebolela tolik, spíš jsem neměla sílu, po těch třech dnech poležení.
Tak Daník, můj velký kluk, šel sám a udělal večeři usmažil vejce, ohřál těstoviny. Přinesl mi to až k posteli.
Nakrmil jsem Martinku. Přinést i tobě? Do postele?
Víš, jak se mi hned udělalo líp? Mám dospělého syna! Ten už se neztratí.
Ne, děkuju, já si pak dojdu. Jsi šikulka.
Pak se otočil, přinesl talíř nakrájeného ovoce.
Mami, tady máš kiwi. V kiwi je víc céčka než v pomeranči. A jabko, to má zas železo. Mandarinku ta tu je pro parádu, nebo bych ji musel vyhodit, kdyby se s ní nic nedělalo.
To jsem fakt jen roztávala. Můj kluk, stará se! Okamžitě mi bylo líp. Pak někam zmizel a já ho našla
Kam jdeš?
Do obchodu, došel nám žrádlo pro kočku.
Z obýváku na mě křičela Martinka:
Koupíš mi i zmrzlinu? I mě došlo krmení!
Martinka vlezla do ložnice ve stylu, jak herečky na předávání Oscarů. V brýlích a župánku, s kufříkem hračkářských doktorských propriet. Moje doktorka Martinka.
No tak, paní pacientko, budeme léčit. Pícháme injekci?
Říkej mi maminko, ne pacientko
Až budeš zdravá, budeš maminka, teď lež a otevři pusu.
Otevřela jsem.
Ty jsi měla kiwi?! A mě jsi nedala? Kiwi?
Vezmi si, kdo ti brání podávám jí talíř.
Už nemám chuť. Měla jsem vajíčka. Teď čekám na tu zmrzlinu. Ale vyšetřím tě, počkej pověsila si růžový fonendoskop.
Hele, já za tebou večer lítám se knížkou, abys mě poslechla, a ty mě neposloucháš
Uuuuu, špatné, vše špatné, moc mluvíte! Předepisuji vám injekci a zmrzlinu. Pokud Daník koupí všem. A jestli ne, smůla.
Takže se ani nelížeš s léčivou zmrzlinou se svojí nemocnou matkou?
Martinka mi místo odpovědi píchla hračkářskou injekci do nohy.
Au! směju se.
Tak to má být, to je na uzdravení!
No, že to pomohlo, jsem fakt cítila hned. A jak mi Daník koupil zmrzlinu všem, to už jsem byla jak v sedmém nebi. Hlava mě nebolela, síla se vrátila, oči nesvítily rudě, ale modře.
Ještě chvíli jsem si hrála na nemocnou mámu, ale pohádku na dobrou noc dětem četl tentokrát Daník. Martinka si vybrala cyklopedii.
To je encyklopedie o cyklópech! smál se Daník.
Četli si o Saturnu, pak o dinosaurech, pak o mléčných zubech a skoro se porvali o to, jestli dinokluci měli mléčné zuby.
Z ložnice jsem je poslouchala, úplně mě ta radost, láska a takový ten smysl života zahřívaly až ke špičkám prstů.
Pak jsem převlékala povlečení, protože děti mezitím rozplácly talíř s kiwi po prostěradle.
A nakonec jsme si vlezli do jedné postele a usnuli, všichni tři v objetí.
Ráno se mě doktorka ptá, jestli mi pomohly ty léky.
Jenže já si myslím, že mi pomohly jiné, úplně speciální pilulky moje děti. Ty, co tě naplní energií místo bolesti, radostí místo smutku, štěstím místo hněvu.
Objetí těchhle malých (a někdy i už velkých) je lepší než kilo vitamínu C. Tak objímejte svoje děti, i když už jsou větší než vy. Na světě neexistuje lepší lék!
