Valérie spěchala ráno do práce, když si najednou uvědomila, že doma zapomněla mobil. Sotva vyšla z domu na pražském Jižním Městě, rozhodla se vrátit. Vešla do výtahu a ten se zastavil mezi osmým a devátým patrem! Valérie čekala uvězněná uvnitř, doufajíc, že ji brzy někdo vysvobodí, když uslyšela hlasy na chodbě.
Byl to její muž, Kryštof, a mluvila s ním nějaká žena.
Moje lásko, Zdenko, šeptal Kryštof. Nemůžu se dočkat, až zase budeme spolu.
Dnes večer to vyjde, odpověděla mu Zdenka. Přijdu tě vyhlížet po desáté.
Manžel má zase noční? zajímal se Kryštof.
Zdenka tiše přikývla: Celý týden má noční, odchází po deváté a vrací se ráno. Musíme si pospíšit.
Kryštof si povzdechl: Ten výtah dneska fakt trvá!
Několik minut stáli a povídali si přímo pod výtahem, kde je Valérie slyšela každé slovo. Nejprve váhala, zda poznává svůj mužův hlas, vždyť na chodbě bývá zalidněno. Ale když Zdenka jmenovala Kryštofa a padlo i její jméno, vše bylo jasné. Kryštof jí byl nevěrný se sousedkou, která bydlela na stejném patře v bytě číslo čtyřicet.
Valérie nevěřila vlastním uším. Najednou jí došlo, proč Kryštof tak rád chodí večer na vzduch.
Večer v deset Kryštof znovu vytáhl svou ohranou frázi: Vali, jdu se projít, potřebuju se nadýchat čerstvého vzduchu.
Valérie se na něj podívala: Venku ale prší!
Vezmu si deštník, nenechal se zviklat Kryštof. Pohyb mi dělá dobře na srdce.
Jak myslíš. Ale dneska není tvůj den, podotkla Valérie.
Kryštof mávl rukou: Na pověry nevěřím. Vrátím se za hodinku.
Za půl hodiny byl zpět celý promočený. Valérie pootevřela dveře na řetízek: Kde máš deštník, boty a plášť?
Přepadli mě nějací týpci na ulici, všechno mi vzali. Otevři mi, prosím, je mi zima!
Valérie zůstala klidná: Věci jsem ti sbalila, jsou u popelnic. A pozdravuj Zdenku z osmého patra.
Kryštof zůstal stát na chodbě a Valérie bez mrknutí oka zavřela a zapnula televizi.
Pomyslela si: Ještě štěstí, že děti už jsou dávno dospělé a odstěhované. Na takovou hanbu se nemusí dívat.
Kryštof popošel k popelnicím, kde našel kufr s oblečením. Oblékl se co nejrychleji a rozhodl se zavolat taxi. Jenže jeho mobil zůstal u Zdenky doma. Šel tedy zpět požádat Valérii o pomoc ale znovu uvízl ve výtahu, protože v celém domě v tu chvíli vypnuli elektřinu. A zrovna na osmém patře.
Jakmile se vrátil proud, Valérie už byla dávno pryč do práce, a klíče od bytu byly její. Kryštof se rozhodl pro jistotu sejít pěšky a na osmém zjistil, že Zdenka čeká s kufrem také na výtah.
Máš můj mobil? zeptal se.
Ano, špitla Zdenka rozpačitě. Tvoje věci jsou taky u mě.
Sjeli nakonec výtahem spolu, ale každý zamířil jinam a taxislužba je rozvezla opačnými směry.
Nakonec si Valérie uvědomila, že správně poznala pravdu včas. Nikdy není pozdě chránit vlastní důstojnost a věřit svým pocitům. Někdy nás osud uzavře v nečekané pastce, abychom poznali, kdo je kolem nás doopravdy. V životě je lepší zůstat věrný sami sobě a nebát se vykročit do další kapitoly i přes těžké chvíle, které někdy musíme prožít.
