Když jsem četla příběhy o vztazích mezi tchyní a snachou nebo je slyšela od kamarádek, byla jsem přesvědčená, že se mi takový osud určitě vyhne, protože jsem nikdy nebyla konfliktní a věděla jsem, jak z každé situace ven.
Moje první setkání s tchyní bylo trochu napjaté. Samozřejmě se mile usmívala a vyptávala se na rodinu a práci, ale její lichotivé poznámky a chladný pohled dávaly všechno najevo. Dokonce naznačila, že by si její syn mohl dovolit více….. Navzdory jejím poznámkám a neochotě jsme se vzali. Tchyně byla samozřejmě z tohoto obratu událostí nešťastná, takže byla na svatbě jen hodinu a pak odjela domů, údajně s bolestí hlavy.
To nejhorší začalo, když jsme se po svatbě společně nastěhovali do jeho bytu. Klíče měla jeho matka. Přicházela jsem domů dřív než manžel, kolem 15. hodiny, začala vařit večeři a dělat další domácí práce, a pak za mnou přišla jeho matka a negativně hodnotila každou mou práci – špatně žehlila, špatně stříhala, špatně skládala a stovky dalších. Nechtěla jsem se s ní hádat a často jsem se z jejích urážek rozplakala. Pak odcházela, jako by se nic nestalo. Manželovi jsem o tom neřekla, nevím proč, myslela jsem, že to přestane, ale bylo to den ode dne horší. Tchýně viděla, že jí nic neříkám, a ještě víc posouvala všechny hranice, a pak manželovi říkala, jak se nemůže dočkat, až jí konečně dáme vnouče.
Jednoho dne mě napadlo, že si budu všechno, co řekne, nahrávat. Když tchyně přišla, okamžitě spustila svůj monolog o tom, jak jsem hrozná a k ničemu, a já jen mlčela a občas se vymlouvala. Když mě opět dohnala k slzám, rozloučila se se mnou a řekla, že zítra přijde.
Večer jsem tu nahrávku přehrála manželovi. Poslechl si ji několikrát a nevěřil, že by se jeho matka mohla takhle chovat. Ještě ten den jí zavolal a začali se hádat, ona se snažila vymlouvat a říkala, že si vymýšlím, abych je rozhádala, ale on všechno slyšel, a tak jí důrazně řekl, že přijde, kdykoli ji pozveme, a zítra vymění všechny zámky.
Po takové akci s tchýní jsem se vzpamatovávala velmi dlouho, dokonce jsem navštívila psychologa, protože moje sebevědomí bylo někde na dně. Pak se nám narodila dcera a situace se začala zlepšovat. S tchýní se už nestýkám, manžel za ní jezdí sám, občas si vezme i naši dceru. Nenutí mě, protože chápe, kolik úsilí mě stálo, než jsem se po takové době vzpamatovala.
