V sedmdesáti dvou letech se Libuše znovu setkala se svou mladickou láskou Václavem – padesát tři let poté, co jí za oponou tribun slíbil, že jí koupí diamantový prsten. Jejich city rychle ožily a vyústily v radostné manželství, které do Libušina klidného života opět vneslo světlo. Avšak Václavovy dospělé děti, Jarmila a Vít, ji přivítaly s nepřátelstvím, zpochybňovaly její úmysly a neustále pronášely bolestivá slova, aby oslabily její místo po otcově boku. Navzdory rodinnému napětí Václav Libuši opakovaně ujišťoval, že učinil tajné přípravy, aby ji ochránil a zajistil její bezpečí.
Tragicky, jen několik měsíců nato Václav náhle zemřel na infarkt. Deset minut po návratu z pohřbu jeho děti Libuši vyhodily z rodinného sídla a nedovolily jí vzít si ani jedinou fotografii zesnulého manžela. Byla nucena bydlet v skromném zděděném přívěsu u okresní silnice, kde prožívala dny plné žalu a samoty, zatímco ji nevlastní děti ignorovaly pokaždé, když se snažila najít odpovědi a uzavřít tento bolestivý životní úsek. Dva týdny po pohřbu se však před jejím domem zastavil černý limuzína. Vystoupil z ní Václavův advokát, pan Horák, který jí předal tajemný dopis a uzavřenou dřevěnou krabici zanechanou zesnulým manželem.
Václav předvídal krutost svých dětí už mnoho měsíců před smrtí a v tichosti vytvořil rozumný záložní plán na ochranu Libuše, aniž by narušil památku své první ženy. Dětem sice přenechal hlavní sídlo, aby se vyhnul veřejnému právnímu boji, ale tajně zřídil samostatný svěřenský fond, který Libuši zajistil doživotní finanční prostředky a klidný dům u jezera. V dřevěné krabici jí pan Horák předal všechny milované fotografie, které jí děti odmítly vrátit, Václavův třídní prsten z roku 1972 a diamantový prsten s vyrytým slibem, který jí dal v mládí.
Když Libuše nabyla zpět svou důstojnost, přestěhovala se do nového domu u jezera a zdvořile odmítla jakýkoli další kontakt s nevlastními dětmi, když se jí později pokoušely ozvat. Obklopena novými přáteli, krásnými zahradami a neutuchajícím teplem slibu splněného po padesáti třech letech, našla opravdový klid.
Nakonec Libuše pochopila, že důstojnost a láska, které jí Václav daroval, byly věci, jež jí nikdo nikdy nemohl vzít.
