Valerie spěchá ráno do práce, když si najednou uvědomí, že doma zapomněla mobil. Vrací se zpět do bytu na pražském sídlišti, nastoupí do výtahu a ten se mezi osmým a devátým patrem rozbije! Valerie sedí v kabině, doufá, že brzy přijde opravář, a v tu chvíli zaslechne v chodbě známý hlas svého muže, Gregora. Mluví s nějakou ženou.
Miláčku, šeptá Gregor něžně, nemůžu se dočkat, až budeme zase spolu.
Dnes večer to konečně vyjde, odpovídá žena. Po desáté přijď ke mně, budu na tebe čekat.
Tvůj muž je zase na noční? ptá se Gregor.
Celý týden má noční, dorazí až o půl desáté ráno, říká žena jemně. Takže musíme pospíchat, než přijde domů.
A proč ten výtah tak dlouho nejede? rozčiluje se Gregor.
Valerie sedí v kabině a poslouchá každý zvuk. Zjišťuje, že tou ženou je Viola, sousedka ze čtyřicátého bytu na osmém patře. Gregor ji oslovuje celým jménem a Viola mluví o nočních směnách svého muže. V tu chvíli je Valerie vše naprosto jasné. Nemůže uvěřit vlastním uším a v duchu si pomyslí: No tak, takhle to je? On za ní chodí na osmý patro. Už vím, proč večer tak rád chodí ven na čerstvý vzduch. Dnes mu tu procházku nezapomenu!
Po chvíli přijíždějí domovníci, výtah otevřou a Valerie už má v hlavě plán.
Večer se blíží desátá, venku drobný deštík. Gregor jako vždy říká: Vali, jdu se na hodinku projít.
Ale Gregore, venku prší! namítne Valerie.
Neboj, vezmu si deštník. Pohyb mi svědčí, odpoví Gregor, vezme si bundu a mizí z bytu.
Jenže za půl hodiny je zpátky, bez deštníku, promočený a rozhozený. Valerie pootevře dveře na řetízek:
Kde máš deštník? A boty? Proč jsi jen ve svetru?
Na ulici mě zastavili tři kluci vykradli mě! Všechno mi vzali, i boty, vyhrkne Gregor. Pusť mě dovnitř, je mi zima!
Tvoje věci jsem už sbalila, čekají u popelnice u výtahu. Pozdravuj Violu.
Jakou Violu?
Tu ze sousedství, z osmého patra.
Valerie zabouchne dveře a zapne si v obýváku televizi. V duchu si jen povzdechne: Ještě že naše děti už bydlí samy a neviděly tuhle ostudu.
Gregor odnáší kufr, zapíná si boty a rozmýšlí, že si zavolá taxík k mamince. Zjišťuje ale, že telefon mu zůstal u Violy. Vyběhne proto zpět do bytu, aby poprosil Valerii o telefon, ale mezitím dům zasáhne výpadek proudu a Gregor uvízne ve výtahu právě na osmém patře, jako Valerie ráno.
Když konečně elektřina naskočí, Valerie už je dávno v práci na druhé straně Prahy a Gregor nemá klíče od bytu. Rozhodne se tedy sejít po schodech dolů a na osmém patře narazí na Violu má u sebe kufr a čeká na výtah.
Nemáš u sebe můj telefon? zeptá se Gregor.
Mám, i tvoje věci, odpoví nervózně Viola.
Oba nastoupí do výtahu, vymění si své věci. Dole před domem ale každý nasedá do své taxislužby a mizí do jiného koutu městaViola se na Gregora ani nepodívá. Stiskne tlačítko přízemí, zatímco mezi nimi panuje trapné ticho.
Tak co teď? odváží se Gregor po chvíli zeptat.
Viola na něj pohlédne s únavou v očích, zmačká prsty kolem řemínku kabelky. Víš, nějak mi došlo, že vlastně ani nevím, proč jsme to začali.
Gregor s očima upřenýma do podlahy jen pokrčí rameny. Moje žena na to přišla. A ty?
Viola zavrtí hlavou. Můj muž mi ráno zavolal z práce. Řekl, že mě pořád miluje. Asi je čas přestat blbnout.
Výtah cinkne v přízemí. Chvíli bez hnutí stojí, než se dveře otevřou. Venku je chladný, deštěm vymytý večer. Gregor vezme kufr, naposledy se na Violu podívá. Oba, v jiném rohu výtahu než ráno Valerie, vystupují do ticha chodby už bez tajemství, bez plánů, každý na jinou stranu.
Venku na ulici si Gregor sedne na kufr. Prší ještě hustěji a kolem něj blikají lampy. Sáhne do kapsy, vytáhne mokrý, cizí klíč od bytu, kde už není vítaný.
Kdesi z okna v osmém patře zní smích. Gregor se pousměje, očima sklouzne k ceduli: Nefunkční výtah, čekáme na opravu. Zvedne se, povzdechne si a vykročí vstříc městu, kde na něj možná čeká začátek lepšího života.
