Nikdy jsem nechápala lidi, kteří se po rozchodu s někým po nějaké době nebo rovnou stanou jeho přáteli. Někteří lidé jsou vyloženě úžasní – přátelí se se svými bývalými i s celou jejich rodinou . Ale jak je to možné? Jak je možné pustit si do života člověka, se kterým jste se pohádali a v podstatě ho zničili nebo to byl ten člověk, který zničil vás ? Vždyť rozchod s člověkem, ke kterému jste upínali své naděje, dělali plány, snili, milovali, je jako malá smrt.
Všimla jsem si, že každý člověk, se kterým jsem se rozešla – když odešel, jako by mi vzal kus mě – vzal mi radost, štěstí, potěšení, víru, naději.
A víte co, s každým rozchodem se člověk změní, alespoň do určité míry, stane se jiným. Vzali mu část života, a tak není divu, že už nikdy nebude stejný jako dřív. O jakém přátelství pak můžeme mluvit?
Přítel je někdo, kdo vás podporuje, nikdy vám neublížil a vždy tu pro vás bude. Proč si bývalý erect našel přítele? V čem vás může podpořit a pomoci? Samozřejmě ne všichni lidé se rozcházejí za špatných okolností a ne všichni si navzájem velmi ubližují. Proč ale tahat minulost do současného života? Tomu nerozumím. K čemu je to dobré? A když se sejdete se svým bývalým na kávu a mluvíte o svém současném vztahu – k čemu je to dobré? Je to nějaký druh masochismu nebo strašného pokrytectví? Jak můžete mluvit o svém štěstí s někým, koho jste kdysi milovali a komu jste slíbili, že spolu budete až do smrti?
V životě jsem se rozešel třikrát. Samozřejmě, že byly chyby na mé straně i na straně mého partnera. Ale když mi partner řekl, že chce vztah ukončit, dostala jsem skutečný záchvat paniky – jako by mi někdo pomalu, ale neúprosně odřezával kyslík. Snažila jsem se ze všech sil udělat pro náš vztah všechno, co bylo v mých silách. Snažila jsem se vzpomínat na hezké chvíle, připomínat svému muži, jak moc ho miluji a jak moc se chci snažit. Pokud partnerovi nevyhovovala moje osobnost, snažila jsem se ji změnit, ale jen proto, abych vztah udržela.
Byla jsem připravena vymazat sama sebe v zájmu nás dvou. Ale lidi zjevně nepřitahuje obětavost. A když někdo dává najevo, že je ochoten udělat cokoli kvůli druhému člověku, strana, která je nahoře, se jen snaží rychleji zbavit svého partnera . Nikdy se mi nepodařilo udržet vztah. A proto jsem hned po rozchodu vymazala všechny vzpomínky na muže, který nechtěl zachránit naši lásku. Jaký druh přátelství – o čem to mluvíš?
Všechny dárky okamžitě putovaly do koše, přáníčka, sušené kytice, oblíbený svetr od dříve milovaného muže. Smazala jsem všechny fotky a v duchu si každý den opakovala, že se nic nestalo, žádný vztah nebyl a vůbec mě to nemrzí, prostě je mi to jedno. A víte, do druhého týdne jsem úplně zapomněla, že v mém životě někdo byl. Život šel zase dál, s novou energií. Zase jsem byla sama sebou. Konečně jsem si uvědomila, že nikdo, žádná osoba, mi nestojí za to, abych se kvůli ní vymazala. Natož abych si na něj nechávala v hlavě vzpomínky. V životě je tolik krásných věcí. Možná moje slova znějí jako slova velmi zraněné dívky, ale je to pravda, cítím to upřímně.
A co vy, jak se vaše cesty s partnery rozešly? Je pro vás přátelství s ním nebo s ní po něčem takovém to pravé?
