Ahoj, poslouchej, chci ti povědět ten příběh o Pavlovi, co si jednou dostal pořádnou lekci, co mu zůstane v hlavě navždy.
Pavel hned od dětství bojoval s nejistotou, protože byl menší než ostatní. V mateřce byl úplně nejmenší i holky mu vypadaly výš. Neměl vůbec kamarády, hrál si sám a když mu ostatní děti braly hračky, jen tiše vydržel a neškodil rodičům, že je to bolí.
Ve škole to nešlo líp. Všichni mu říkali křupka, posmívali se a on jen svíral pěstě pevněji. Když už byl šprým nepřijatelný, požádal rodiče, ať ho zapíšou do sportovního kroužku.
O pár let později byl skoro nepř recognizovatelný. Vyrostl, posílil se, tělo dostalo svaly a byl fakt štíhlý. Už v deváté třídě začaly holky k němu obracet pozornost, ale Pavel si pamatoval všechny dětské kopy a nechtěl nikoho pletit do svého života.
První romance a první zklamání
Když nastoupil na vysokou, všechno se změnilo. Začal být sebejistý, snadno se baví s lidma a dívky ho hned zaujaly.
Tak se seznámil s Vendulkou studentkou, co si pronajala byt na Žižkově. Zpočátku ho jen doprovázela k domu, ale jednoho večera ho pozvala dovnitř. A tak se rozběhla jejich společná cesta.
Ale pravý pocit štěstí mu chyběl. Jednou, když už mu srdce řeklo, navrhl:
Vezmeme se.
Vendulka se poškrábala a zasmála:
Petře, máš celý život před sebou! Jsi přitažlivý, sportovní a věř mi, budeš mít spoustu dívčích. Můžeš chodit s kýmkoli a pak si vybrat tu nejlepší.
To je vážně? ozval se jeho hlas chladně.
Jasně! povzdechla si. Mám snoubence. Je nejkrásnější a nejbohatší v našem obci, posílá mi peníze, abych nechtěla spát v internátu. Vidíme se jen o prázdninách a s tebou trávím noc.
Ta slova ho probodla jako nůž.
Takže jsem jen dočasná varianta? zeptal se s hořkostí.
Petře, fakt se mi líbíš! Ale přece chápeš
Pavel vstal a začal sbírat své věci.
Jsi naštvaný? usmála se Vendulka a sledovala ho pohledem. Dobře, že jsi teď zjistil pravdu. Jen se nenech hned důvěřovat holkám. Poznej je líp, než jim otevřeš srdce.
Pavel odešel a cítil se využitý.
Domácí útulnost místo rozbitých iluzí
Když se vrátil domů, odložil kufr ke dveřím.
Synu, co se stalo? zeptala se znepokojená maminka. Svatba nebude?
Fňuk, odpověděl stručně a vytáhl prsten z kapsy. Vezmi ho. Budeš ho potřebovat víc než já.
Matka se na něj podívala se smutkem.
Krásný prsten, budu si ho nosit sama, povzdechla. Jdi do kuchyně, upekla jsem tvoje oblíbené koláče a nechala jsem si uvařit mátový čaj. Posaďme se, popovídejme.
Pavel ucítil teplo a péči, po které mu poslední dny chyběly.
Další úder do sebevědomí
Na vysoké se vyhýbal setkáním s Vendulkou, ale ona se chovala, jako by se nic nestalo. Po přednáškách šla ruku v ruce s Konstantinem, šeptala si s ním a pak se ztratila do neznáma.
Pavel pochopil, že její slova byly jen výmluva. Byl jen dočasným zábavním programem, dokud nenajde další pohodlnou variantu.
Ta myšlenka mu v duši zůstala jako nepříjemný otisk.
A o pár dní později ho čekala další zkouška.
Pavle, přijď na moje narozeniny! najednou mu řekla Tamara, jedna z nejhezčích studentek ve skupině.
Byl to snad šance na něco opravdového nebo další past?
Takže, kamaráde, to je ten příběh. Doufám, že ti to přinese nějaký podnět. Měj se fajn!
