Rozvedli jsme se už před měsícem. Ty jsi na to nezapomněl?
– Pavle, nezapomněl jsi, že dneska bydlíš u mě naposledy? – zeptala se Alena.
– Jak to myslíš? Už dnes?
– Ano, proč tě to překvapuje? Dohodli jsme se, že do 26. května vyřešíš bydlení a zatím tu můžeš zůstat.
– Nějak to spěchá…
Pravda byla, že Pavel a Alena se rozvedli před měsícem. Její bývalý manžel neměl kam jít. Nenalezl vhodné bydlení. Nebo snad ani nehledal? To je jiná otázka.
– Mě neobalamutíš. Zítra se stěhuješ!
– Ale kam?
– Nevím, to už mě nezajímá.
Pavel okamžitě vyskočil ze židle.
– Jak to můžeš říct, Aleno? Vždyť jsme rodina.
– My? Žádné “my” už není. Rozvedli jsme se před měsícem. Na to jsi vážně zapomněl?
– Čas prostě letí…
– Ještě jednou… Mě neobalamutíš.
Ve skutečnosti Pavel opravdu neměl kam jít. Přátel ztratil, protože čas je rozvedl, a někteří nebyli zrovna příjemní.
Příbuzní žijí mimo město, k známým se na noc nedá. Jak to teď vyřešit? Jedinou nadějí bylo přesvědčit Alenu.
A i když by možná mohl přespat na nádraží, byl jiný důvod, proč nechtěl opustit byt.
– Víš, já jsem pořád doufal.
– V co?
– Že budeme opět spolu.
Alena se zasmála, ale Pavla to urazilo.
– Řekl jsem něco vtipného?
– Tobě to nepřijde k smíchu?
– Mně ne.
– Mně ano. Přestaň se chovat jako dítě. Jsme snad dospělí lidé.
– Právě proto chci mluvit vážně. Aleno, vždyť jsme se rozvedli kvůli maličkosti.
Bývalá manželka zvedla obočí udivením.
– Podle tebe je lhát maličkost?
– Ne tak jsem to nemyslel.
– Jasně, chápu tě!
– Ne, ne! Byli jsme impulzivní, to se stává. Aleno, můžeme to zkusit znovu. Prosím!
Alena byla ohromená. Nedokázala pochopit, jestli se její bývalý manžel zbláznil, nebo opravdu nemá kam jít.
– Říkám ti, přestaň mi blbnout hlavu. Sbal si věci. Zítra odcházíš z bytu.
Pavel se ale nechtěl vzdát. Pokračoval v přemlouvání a argumentech. Jeden byl úplný nesmysl!
– Chápeš to, že jsem ti zůstal věrný?
– A to souvisí s čím?
– S tím, že od rozvodu jsem nikde s nikým…
Teď už si Alena chytla hlavu. Pavlovi vážně přeskočilo.
– Co je mi do toho? Je mi jedno, s kým spíš!
– Mně to však vadí. Nemohu s nikým jiným, jen s tebou. A s tebou teď nemohu… Protože…
Alena ho přerušila.
– Už nic neříkej.
Sešla se a šla se projít, aby Pavla nemusela vidět.
Ve skutečnosti plánovala rozvod dávno. Ale odkládala, protože to bylo těžké. Žili spolu 5 let a bylo těžké se rozhodnout.
Ale lži jejího muže ohledně práce jí nedaly klid. Tvrdil, že ho šéf povýšil, ale stále byl jen obyčejným manažerem se mzdou 20 tisíc měsíčně. To byl hřebíček do rakve jejich vztahu.
Proč lhal? To nikdo nepochopí!
Alena přemýšlela celý večer. Nechtělo se jí domů. Rozhodla se zůstat u kamarádky. Pavel jí stále telefonoval. Ale ona nebrala hovory, stejně jako nebyla povinna mu cokoli vysvětlovat.
– Nechápu, Aleno. Co jsi to za Matku Terezu?
– Co tím myslíš?
– Mluvím o Pavlovi. Sama jsi mu to dovolila. Teď se mu nechce pryč.
– Jo, chápu. Udělala jsem chybu. Ale nemůžu ho vyhodit na ulici…
– Tak ho stejně zítra vyženeš. Nebo ne?
– Vyženu. Svobodné slovo držím.
– Lituješ toho?
– Ne, nemám čeho litovat. Nevyhazuji dítě, ale dospělého muže, který se musí sám postarat o sebe.
Druhý den se Alena vrátila domů, ale neviděla žádné Pavlovy kufry u dveří.
– Ty jsi ještě tady?
– Aleno! Kde jsi byla? – zvolal Pavel.
– To už není tvoje věc.
– Spala jsi u jiného muže?
– Říkám ti znovu: není to tvoje věc! Sbal se a opusť tento byt!
Pavel skoro chodil kolem bývalé ženy jako na jehlách.
– Aleno, prosím, opravdu takhle nemůžu. Bál jsem se o tebe!
– Dost! Sbal se a opusť to, říkám.
Ale Pavla jako by její slova ignoroval, nebo dělal, že je neslyšel.
– Věrnost jsem ti zachoval, jak to nechápeš?
Alena pochopila, že tento rozhovor nemá smysl a nikam nevede.
– Máš pět minut. Nebo zavolám policii.
Pavel nevěřícně zavrtěl hlavou a Alena udělala, co slíbila. Bývalého manžela i s věcmi rychle vyprovodili, protože v tomto bytě neměl žádný právní podíl ani nebyl přihlášen.
Dobré bylo, že byt Alena zdědila. Bylo by hrůzostrašné představit si, co by bylo, kdyby patřil oběma.
Za takových okolností by Pavel nikdy neodešel. Měl pro všechno vždycky “železný” argument. Je přece věrný bývalý manžel.
