Vzpomínám, jak paní Anna Novotná, máma se dvěma syny, stavila na stůl vkusně upravenou pečenou kachnu, a hluboce si povzdechla. Každým okamžikem měli přijet synové se svými manželkami. Nedávno se totiž oženil i mladší, svatba byla skromná, tak jak to dnes mladí dělají. Anna by ráda oslavila pořádně, se vším všudy, sama se za svého muže Karla v mládí vdala také v tichosti jen rychle na úřad a hotovo. Prstýnky si s Karlem pořídili až o rok později, dva tenké zlaté kroužky. Pro děti by si přála lepší svátek, ale ať si vše zařídí, jak uznají.
Má jen jednu chybu až moc o sebe dbá, posteskla si v duchu Anna. Ale snacha už cítila, že si s ní potřebuje otevřeně promluvit.
Snacha Ema v zásadě nebyla špatná holka. Příjemná, milá. Na syna Ondřeje měla dobrý vliv. Pomohla mu najít výbornou práci a i dál ho vedla aby na sobě pracoval a budoval si kariéru. Do třicítky žil Ondřej hodně pohodlně, o nic se nestaral, Anna už se občas o budoucnost bála. Ale nakonec se všechno usadilo.
Jenomže Ema příliš často navštěvovala salony střihy, barvení, masáže, manikúru. Utráceli na to spoustu korun. Anna v duchu nechápala, že vdaná žena, co má rodinu na prvním místě, se takhle rozmazluje. Až budou děti, to půjde na pedikúru místo nových bot pro syna? Anna byla zvyklá myslet na sebe naposled zvlášť od chvíle, co ovdověla a synové ji občas ještě finančně zatěžovali.
Přerušil ji zvonek mladí přijeli. Ema vstoupila do obýváku jako hvězda: vlasy pečlivě upravené, ruce s čerstvou manikúrou, nalíčená sotva znatelně, jen velmi šikovně.
No Emonko, ty jsi dnes opravdu krásná! zvolala Anna upřímně, ale v hlase zněl slabý odstín nelibosti. Ten kostýmek je asi nový, že?
Ano, koupila jsem si ho včera, dostala jsem v práci pěknou odměnu, usmála se snacha.
V takovém případě by bylo ale nejlepší spořit, neodpustila si Anna poznámku. Odměny, třináctý plat, příjmy bokem všechno na horší časy, uvidíš, bude se to hodit!
Ema neodpověděla, měla Annu ráda byla to dobrá, prostá žena, co žila celou pro rodinu. Jenže v Emě dřímalo přesvědčení, že kdo se pořád bojí budoucnosti, tomu ten nečas opravdu přijde. Večer ubíhal příjemně, ale Anna několikrát mezi řečí naznačila, že s Emčinými výdaji nesouhlasí. Ema pochopila, že narážky míří na ni.
A kdy jste byla naposled na manikúře, paní Novotná? nevydržela to jednou Ema.
Já? Nikdy. Doma si ruce trochu upravím, a víc není potřeba.
Ten krátký rozhovor přešel téměř bez povšimnutí ostatních. Jen Ema ucítila soucit k tchyni vychovala dva dospělé syny, kteří dnes mají docela pěkné platy, ale sama nikdy nezainvestovala ani trochu do sebe.
Ondro, a dělá tvoje mamka někdy něco pro sebe? ptala se Ema po cestě domů.
Ani nevím. Vaří, podívej, jaký stůl vždy připraví. Dívá se na televizi. Občas zajde za sousedkami. Proč?
No přijde mi, že si nikdy nic pěkného v životě nedopřála. Měli byste ji někdy vytáhnout do kina, divadla, restaurace…
Ale to ona nechce, nenamlouvej si nic, odbyl ji Ondřej.
Ema ztichla. Myslela na svou maminku, která byť peněz nikdy nebylo nazbyt, dopřávala si účes, nové šaty, a každoročně předplatné do městského divadla pro radost. Rozhodla se, že tchyně má taky právo aspoň něco zkusit.
O pár dnů později Ema zavolala Anně s návrhem zajít spolu ven, na kávu, a cestou rychle do salonu Ema tam potřebovala ke kosmetičce, a chtěla nabídnout i tchyni jakoukoli proceduru, podle její libosti.
Ale kdepak, vyplašila se Anna, já si počkám ve foyer, nebo venku.
To nemusíte jen čekat. Za půlhodinku, hodinku můžete mít čisté a opečovávané ruce. Ať máme alespoň manikúru a masáž rukou, co říkáte?
Nakonec Anna svolila. Ema předem zavolala do oblíbeného salonu a vše domluvila.
Holky, prosím, na tchyni pozornost jako pro královnu! Navrhněte i něco nenápadného navíc třeba pedikúru, masáž, masku. Platím vše já, hlavně jí to neříkejte, ať si jen užije. A kdo ví, možná získáte novou stálou zákaznici.
Ve stanovený den dovedla Ema vyplašenou tchyni do salonu a předala ji do péče. Anna celou dobu opakovala: Jen chviličku, Emonko, a co ta platba? Kolik to bude stát?
Ema jí mávnutím ruky ujistila, a sama se usadila ve foyeru žádné procedury pro sebe tentokrát neplánovala. Byť byl víkend, odpověděla na pár pracovních mailů, i tak zbyl čas.
Anna se vrátila až po dvou hodinách plně zrelaxovaná, omládlá. Mistryně věděly, co dělají.
Tolik krásných věcí mi udělaly, Emonko, začala Anna, i kávu mi nalily, i bylinkový čaj. Tady jsou všichni tak milí! Ale musí to stát majlant.
Dnes máme speciální akci, paní Novotná, skočila jim rychle do řeči recepční, vezmete-li příště kamarádku, máte procedury zdarma. Dnes tedy platíte nula korun!
Spokojené se pak s Emou vydaly do kavárny. Anna si povzdychla, usrkla kapučína a opřela se v křesle.
Co kdybychom chodily na takové dámské akce spolu častěji? navrhla Ema. Obvykle tu mají i slevy pro stálé zákaznice. Líbilo se vám, že?
Moc, přiznala Anna. Netušila jsem, jak je to příjemné.
Měla jste to zkusit dřív!
Dřív to nešlo kluci byli malí, Karel, ať mu je země lehká, hodně šetřil, neuznával zbytečné výdaje. Pak už jaksi nebyl důvod.
A teď je můžete jít se mnou, ať mi není smutno.
Tak zkusíme, proč ne. Občas.
A od té doby si Anna s Emou pravidelně dopřávaly i něco pro sebe. Ema postupně nenápadně obnovila Anně šatník, ceny vždy uváděla poloviční. Přesvědčila i Ondru, aby maminku vzal do restaurace, společně chodili do kina. Na Vánoce darovala Ema Anně abonmá do Městského divadla.
Ty jsi úplně omládla, chválily později sousedky Annu Novotnou.
To víte, mládí s sebou přináší nový vítr, usmála se Anna skromně.
A skutečně, tehdy, ve stáří, se vdova a máma dvou dospělých mužů cítila snad poprvé v životě opravdu mladá.
