Moje kamarádka Linda je už rok vdaná. S Markem žijí odděleně. Její tchyně ale často jezdí na návštěvu s celou hromadou. A všechno by bylo v pořádku, kdyby se snacha a tchyně nestřetávaly v kuchyni v boji o titul nejlepší kuchařky.
Linda tchyni zazlívá, že nikdy nesní nic, co neuvařila, a mračí se, když hází talíř do koše. Linda je velmi dobrá kuchařka. Vždy se snaží uvařit něco nového a potěšit svého manžela.
A když tchyně přijede na návštěvu, neodchází od plotny a doufá, že teď ji právě něčím překvapí.
Pokaždé, když před Lindu tchyně postaví talíř s dalším kulinářským dílem, začne stejnou řeč. Že sushi, závitky, gazpacho, krevety v mexické omáčce a rukolový salát nejsou jídlo. Zvlášť ne pro muže.
Dřív dělala boršč na několik dní a smažené řízky na týden.
– Tohle je opravdové a vydatné jídlo,” poučí ji.
– Tak jí uvař tenhle speciální boršč a krm ji jím pokaždé, když přijde,’ řekla jsem se smíchem kamarádce.
Mark nemá rád matčino vaření. Když byl malý, měl řízků s borščem dost na sto let. A teď je rád, když si může sednout ke stolu s vědomím, že ho čeká něco nového, ne boršč.
A jeho tchyně po návštěvách dětí, sedících na lavičce u domu, se rozhořčovala na sousedy. Že její nebohý syn žije chmurný život. Bez matčina boršče byl celý vyhublý.
– A v restauracích je móda objednávat boršč, říká lidem. Žena se rozhořčí.
– Co je tam zdravého? Je to plýtvání zdravím, jíst ty pizzy a hamburgery.
Jednou dokonce přihlásila snachu do kurzu vaření a zaplatila jí ho jako dárek k narozeninám. Ať se naučí vařit normální jídlo. Ale ne, šla a přešla na kurz nejlepších dortů a dezertů z celého světa.
– K čemu člověk potřebuje všechny tyhle a další éclairs?
Člověk potřebuje maso a pořádnou polévku, ve které plavou brambory a nudle, a nejlépe hustou. Lidské jídlo. A ne nějakou kaši ze špenátu nebo rajčatového protlaku s nevyslovitelnými cizími názvy.
A tak už rok probíhá válka borščů a polévek. Marek se směje a říká, že se to zlepší, že maminka na syna žárlí.
Co myslíte vy, půjde to? Nebo boršč zvítězí?
