Jano, mezi námi je konec! pronesl Michal ledovým hlasem plným rozhodnosti. Chci opravdovou rodinu, děti. Ty mi to nedokážeš poskytnout. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na to, abys sbalila své věci. Když odejdeš, dej mi vědět. Já zůstanu u matky, dokud připravím byt pro dítě a jeho matku. Ano, nediv se, moje nová láska čeká dítě! Tři dny, Jano!
Jana zůstala bez hlesu, cítila, jak se jí pod nohama propadá půda a svět se jí točí. Co mu vůbec mohla říct? Pět let se pokoušeli o dítě, ale tři těhotenství skončila v tragédii. Lékaři ji ujišťovali o jejím zdraví, přesto pokaždé něco selhalo. Jana žila zdravým životem a v době těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy v práci omdlela a sanitka přijela příliš pozdě…
Dveře za Michalem hlasitě zabouchly a vyčerpaná Jana se zhroutila na pohovku. Neměla sílu cokoli uklízet nebo balit. Kam půjde? Před manželstvím bydlela u své tety, ale ta už zemřela a její bratranec byt prodal. Vrátit se do vesnice Jasanov k babiččinu domu? Pronajmout si byt? A co její práce? Otázky se jí hemžily v hlavě, zatímco čas neúprosně plynul.
Ráno se dveře otevřely a dovnitř vstoupila tchyně Helena Nováková.
Nespíš? To je dobře, řekla suše a chladně. Přišla jsem, abych se ujistila, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nechystám se brát staré ponožky tvého syna, odpověděla Jana s vráskou na čele. Chceš, abych ti spočítala své věci?
Jaká jsi drzá! Přitom jsi bývala tak hodná. Já jsem to řekla Michalovi už po prvním těhotenství, že nikdy nebudeš schopna porodit.
To jsi sem přišla říct? Tak radši mlč a jen se dívej.
Proč si bereš ten servis? vyděsila se tchyně.
Je můj, dostala jsem ho od tety, je to vzpomínka na ni.
Bude tu bez něj prázdno!
To není můj problém. Ale aspoň budeš mít vnuka.
Bereš si jen to, co ti patří!
Notebook, kávovar a mikrovlnnou troubu jsem dostala jako dárky od kolegů. Auto jsem koupila ještě před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš všechno, co potřebuješ, jen děti udělat nemůžeš!
To tě nemusí zajímat. Zřejmě to tak chtěl Bůh.
Nelituješ toho? Možná jsi to všechno udělala úmyslně?
To jsou nesmysly. Nemůžu na to ani pomyslet, aniž by mě to neskutečně bolelo.
Jana se rozhlédla kolem sebe její osobní věci zmizely. Kartáč, kosmetika, pantofle Zapomněla na něco podstatného. Přítomnost tchyně ji nesnesitelně rušila. Vzpomněla si soška kočky, drahá vzpomínka od babičky. Uvnitř měla tajné přihrádku s náušnicemi a prstenem nebyly drahé, ale blízké jejímu srdci. Michal to považoval za bezvýznamnou drobnost. Možná to vyhodil? Jana otevřela dveře na balkon.
Co tam hledáš? zazněl hlas tchyně. Tak si vem své věci a jděte!
Našla sošku kočky, všechno bylo na místě. Teď už mohla odejít.
Tady máš klíče, sbohem. Doufám, že se už nikdy neuvidíme.
Jana zamířila do kanceláře. Byla stále na nemocenské dovolené, ale požádala o řádnou dovolenou.
Jsme s tebou, řekl šéf s pochopením. Ale bez tebe je to těžké. Stačí ti tři týdny?
Jana zavřela oči a cítila, jak ji ruka Pavla jemně stiskla, věděla, že po vší té bolesti její nový život teprve začíná.Jano, mezi námi je konec! pronesl Michal ledovým hlasem plným rozhodnosti. Chci opravdovou rodinu, děti. Ty mi to nedokážeš poskytnout. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na to, abys sbalila své věci. Když odejdeš, dej mi vědět. Já zůstanu u matky, dokud připravím byt pro dítě a jeho matku. Ano, nediv se, moje nová láska čeká dítě! Tři dny, Jano!
Jana zůstala bez hlesu, cítila, jak se jí pod nohama propadá půda a svět se jí točí. Co mu vůbec mohla říct? Pět let se pokoušeli o dítě, ale tři těhotenství skončila v tragédii. Lékaři ji ujišťovali o jejím zdraví, přesto pokaždé něco selhalo. Jana žila zdravým životem a v době těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy v práci omdlela a sanitka přijela příliš pozdě…
Dveře za Michalem hlasitě zabouchly a vyčerpaná Jana se zhroutila na pohovku. Neměla sílu cokoli uklízet nebo balit. Kam půjde? Před manželstvím bydlela u své tety, ale ta už zemřela a její bratranec byt prodal. Vrátit se do vesnice Jasanov k babiččinu domu? Pronajmout si byt? A co její práce? Otázky se jí hemžily v hlavě, zatímco čas neúprosně plynul.
Ráno se dveře otevřely a dovnitř vstoupila tchyně Helena Nováková.
Nespíš? To je dobře, řekla suše a chladně. Přišla jsem, abych se ujistila, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nechystám se brát staré ponožky tvého syna, odpověděla Jana s vráskou na čele. Chceš, abych ti spočítala své věci?
Jaká jsi drzá! Přitom jsi bývala tak hodná. Já jsem to řekla Michalovi už po prvním těhotenství, že nikdy nebudeš schopna porodit.
To jsi sem přišla říct? Tak radši mlč a jen se dívej.
Proč si bereš ten servis? vyděsila se tchyně.
Je můj, dostala jsem ho od tety, je to vzpomínka na ni.
Bude tu bez něj prázdno!
To není můj problém. Ale aspoň budeš mít vnuka.
Bereš si jen to, co ti patří!
Notebook, kávovar a mikrovlnnou troubu jsem dostala jako dárky od kolegů. Auto jsem koupila ještě před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš všechno, co potřebuješ, jen děti udělat nemůžeš!
To tě nemusí zajímat. Zřejmě to tak chtěl Bůh.
Nelituješ toho? Možná jsi to všechno udělala úmyslně?
To jsou nesmysly. Nemůžu na to ani pomyslet, aniž by mě to neskutečně bolelo.
Jana se rozhlédla kolem sebe její osobní věci zmizely. Kartáč, kosmetika, pantofle Zapomněla na něco podstatného. Přítomnost tchyně ji nesnesitelně rušila. Vzpomněla si soška kočky, drahá vzpomínka od babičky. Uvnitř měla tajné přihrádku s náušnicemi a prstenem nebyly drahé, ale blízké jejímu srdci. Michal to považoval za bezvýznamnou drobnost. Možná to vyhodil? Jana otevřela dveře na balkon.
Co tam hledáš? zazněl hlas tchyně. Tak si vem své věci a jděte!
Našla sošku kočky, všechno bylo na místě. Teď už mohla odejít.
Tady máš klíče, sbohem. Doufám, že se už nikdy neuvidíme.
Jana zamířila do kanceláře. Byla stále na nemocenské dovolené, ale požádala o řádnou dovolenou.
Jsme s tebou, řekl šéf s pochopením. Ale bez tebe je to těžké. Stačí ti tři týdny?
Jana zavřela oči a cítila, jak ji ruka Pavla jemně stiskla, věděla, že po vší té bolesti její nový život teprve začíná.
