Lído, pamatuješ, že v neděli jdeme k mamince na narozeniny? zeptal se manžel u snídaně.
Jo, na to bych určitě zapomněla, blesklo Lídě hlavou. Vždyť jsi mi tím protáhl uši, a tchyně to v posledním týdnu stihla připomenout čtyřikrát. Tohle z hlavy jen tak nevymažeš. Ale nahlas se jen mile usmála:
Pamatuju, Péťo, jasně že pamatuju sotva znatelně vzdychla. Setkání s tchyní, paní Hanou Petrovou, pro ni totiž začínalo být spíš za trest než za odměnu. Paní Hana měla neustále výraz rozdurděného sochy a Lída zkrátka nechápala, proč je pořád nespokojená. Syna miluje, děti má, domácnost vede jak ze žurnálu ale nikdy není dost dobře
Seznámili se s Petrem vlastně tuctově a dost moderně přes internet. Z nějaké skupiny na Facebooku o zdravé výživě. Lída tam tehdy kupovala vitamíny a Petr proteinové tyčinky. Začali si psát, pak přeskočili na Messengeru, Petr jí házel lajky na fotky a tady ta vysokoškolská romance skončila po sedmi měsících svatbou.
Lidunko, budu skvělým tátou! Fakt! Chci víc dětí. Čtyři! Dva kluky a dvě holky. Podívej, jeden je podle mě málo, ten z toho vyroste jako sobec. Více dětí, víc kamarádství, lepší lidé z nich jsou…
Ale notak, pousmála se Lída, vždyť ty jsi taky jedináček a žádný egoista nejsi.
Jo, to je výjimka já jsem od přírody jedinečný kus, mrkl na ni Petr a políbil ji na tvář.
Při prvním setkání Lídu tchyně přivítala přísným pohledem kantorky s pečlivě načrtnutým obočím. U oběda zjišťovala rodinné vztahy, vzdělání a když zjistila, že Lída není z Prahy, ale studentka z početné rodiny v Brně a vychovávala ji jen matka v malém bytě, evidentně jí to zvedlo mandle a zbytek oběda radši zírala do svého knedlíku.
Svatbu mladí pojali noblesně v dobré restauraci. Lídina mamka přijela s dvěma sestrami a třemi bratry a všichni udělali pořádný rozruch. Všude smích, zpěv, radost Lída s Petrem šťastní jako holubičky.
A za dva měsíce oznámili příchod potomka. Petr byl z toho dojatý, až škytal. Lídiny sourozenci přáli horem dolem, její mamka při telefonátu dojetím slzela, ale tchyně paní Hana jen povzdechla a stáhla už tak tenké rty.
Zase taková rychlovka? Jste mohli chvíli žít jen pro sebe. Vždyť jste ještě sami děcka, ne rodiče
Mamí, vždyť brzy budeš babička, nerozumíš, jaké to je štěstí? Já budu tatínek! No není to nádhera? Petr se smál na celé kolo, chytil matku za ruce a točil ji po pokoji. Ta ho však odstrčila a zamračila se ještě víc.
Když nastal čas, narodila se jim krásná, zdravá holčička. Byla celá maminka. Petr štěstím nevěděl, čí je. Lída se s radostí ponořila do mateřství i zabydlování hnízdečka. Petr vydělával slušně, takže Lída si mohla dovolit i uklízečku a chůvu. Ale rozhodla se, že zvládne všechno sama. A zvládla byla skvělá máma i hospodyně. Petr se neváhal zapojit na procházky, krmení, výměnu plen i večerní koupání.
Když slavili první narozeniny malé Elišky, dozvěděli se, že čekají další přírůstek. Petr snil o synovi a sen se splnil za devět měsíců se narodil malý Jeník.
Lídě už to začalo být trochu nad síly, tak si objednali hospodyni, aby se mohla naplno věnovat dětem. Byla šťastná. Petr jí nosil modré z nebe, děti zbožňoval a zajistil jim pohodlí a dostatek. No skoro by si člověk mohl říct: Kde je zádrhel? No ano v podobě tchyně, paní Hany Petrové.
Petře, můžeš mi vysvětlit, proč mě tvoje máma furt nemá ráda? Dokonce i na vnoučata kouká nějak studeně. Co jsem provedla?
Liďo, neřeš to. Máma byla vždycky svérázná, má svůj svět a my do něj asi moc nezapadáme. Objal ji a políbil na čelo. Hlavní je, že já tě miluju nejvíc.
Děti rostly, Petrovi byznys šlapal jako hodinky, všechno klapalo. Lída byla šťastná, že kdysi řekla na to první internetové rande ano. Teď je z Péti už její člověk. Její drahý muž.
Jednoho dne Lída s Petrem, děti svěřili chůvě a šli do divadla. Lída milovala divadlo největší vášeň v jejím životě. Už byla pohodlně usazena s kukátkem a těšila se na představení, když ji náhle přepadla nevolnost
Petře, je mi blbě To bude z toho salátu v bistru, hned mi smrděl.
Zkoušela to rozdýchat a pít vodu, ale nic nepomáhalo. Tak se smutkem opustili představení a jeli domů. Doma si Lída na chvíli lehla a za půl hodinky bylo líp. Pro jistotu vytáhla test a dvě čárky!
Lído! Tři! Tři děti! To je přesně, jak jsem snil! Petr ji rozverně točil po kuchyni.
No, jo, tři jsou fajn, ale není to trochu fofr? Jeník s Eliškou jsou ještě malí odpověděla rozpačitě.
Ale kdepak. To jsou naše děti, to dáme. A s touhle novinou vyrazíme mámě dech na její narozeniny, rovnou s dortem!
No, teda nečekám, že bude paní Hana skákat radostí. Vypadá to, že nás bude podezřívat, že se množím jak králíci nebo hůř, pomyslela si Lída, ale nahlas jen přitakala a usmála se na manžela.
A tak jednoho slunečného nedělního odpoledne celá rodina vyrazila k paní Haně na oslavu, vyzbrojeni kyticí a dortem. Dorazili s mírným zpožděním.
Tchyně je vítala ve dveřích s úsměvem jako bavorská růže a voněla drahým parfémem. Každého políbila a pozvala ke stolu.
Hosté už seděli, mírně rozjaření, povzbuzovali opozdilce k přípitku na oslavenkyni. Petr se zhostil úkolu a zvedl sklenku.
Drahá maminko a babičko! Gratulujeme Ti k jubileu a přejeme hodně krásy, zdraví, spokojenosti! A my, tvoje děti, se budeme snažit ti dělat radost. Teď přijde dárek a překvapení! Předal matce krabičku se zlatým náramkem posetým diamanty a na vrch bílou obálku. Pak ji políbil a sedl si, upřeně sleduje, co bude dál.
Netrvalo to dlouho. Paní Hana si prohlédla náramek, kratičce se pousmála, položila ho a otevřela obálku. Sotva vytáhla papírek se dvěma čárkami, její výraz se měnil z vlídného na kyselý. Jakoby v ruce držela živou žábu, pohodila test po stole a obrátila se k Lídě.
Tak to je ten tvůj dárek, co? No, však chápu, nic jiného dát neumíš! Jenom rodit to je tak všechno, co zvládneš! Už tě to nebaví, být neustále těhotná? To je děs Jo, dobře sis to zařídila. Sedíš doma, děti rodíš, můj syn maká, živí celou tu vaši bandu. K tomu pomocnice, chůva No fakt, jako pijavice, procedila tiše, ale jízlivě.
V pokoji jako když utne, každý se najednou zahleděl do talíře, ale koutkem oka sledoval vývoj dramatu.
Petr zbledl jak záclona a s třesoucími rty se obrátil k matce.
Mami Prosím tě, co to říkáš? Nevím, jestli sním nebo bdím. Celou dobu jsi nás jen snášela? Myslel jsem, že mě máš ráda Ale tebe zajímáš jen ty sama
Zvedl se od stolu, Lída za ním, držela slzy jen tak tak na uzdě. Ve spěchu oblékli děti a odešli. Během toho se matka ani na ně nepodívala, ostatní hosté pořád ani nepípli.
Lída brečela v autě potichu, aby děti nic nepoznaly. Slzy ji stékaly po tváři, Petr ji občas pohladil a povzdechl si, bylo na něm vidět, jak moc ho to bolí.
Doma pak mlčeli. Když dali děti spát, otevřeli si čaj a pokusili se v kuchyni zpracovat zážitek.
Víš, Lído, celou dobu o tom přemýšlím. A došlo mi, že to není o tobě, spustil Petr. Kdybys tady seděla Jitka, Alžběta, Markéta nebo kdokoliv, máma by prskala stejně. Vždycky by si něco našla děti, polívka, neumytá podlaha Prostě mě nikdy nepustila k dospělosti, pořád žárlí. Je v tom i závist. Mě vychovala sama, táta nás nechal a i těch pár stovek alimentů si nevšímal. Máma dřela jako mezek, aby bylo co k jídlu i na boty. A ty jsi dostala všechno hotové, a já taky rodina, domov. Ona nezvládá štěstí druhých, ani syna. A víš co? Zkus jí v srdci odpustit. Buď velkorysá, čas ukáže víc
Seděli dlouho v objetí u lampičky, každý zahloubaný do svých myšlenek. Petr poprvé zjistil, jak málo svou matku zná. A Lída, že odpustit možná dokáže, ale vidět ji moc brzo nechce. Uvidí se příště.
Oba ale věděli své jejich láska a děti, to je to, co rozhoduje. A to je vlastně ten nejkrásnější život, jaký si mohli přát.
