Jitko, mezi námi je konec! řekl Michal chladným hlasem. Chci skutečnou rodinu, děti. Ty mi to nemůžeš dát. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na sbalení věcí. Když odejdeš, dej mi vědět. Já budu u mámy, dokud připravím byt pro dítě a pro jeho maminku. Ano, nediv se, moje nová holka čeká miminko! Tři dny, Jitko!
Jitka zůstala zticha, cítila, jak se jí země pod nohama propadá. Co mu mohla říct? Pět let se snažili o dítě, ale tři těhotenství dopadla tragicky. Doktoři ji ujišťovali, že je zdravá, ale pokaždé se něco zvrtlo. Jitka žila zdravě a v těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy omdlela v práci a sanitka nedorazila včas
Dveře se za ním zabouchly a Jitka, vyčerpaná, se zhroutila na gauč. Neměla sílu nic balit. Kam jít? Před svatbou bydlela u tety, ale ta zemřela a byt prodal její bratranec. Vrátit se do vesnice Frýdlant k babiččině chalupě? Pronajmout si? A práce? Otázky jí vrtaly hlavou, ale čas běžel.
Ráno se dveře otevřely a do bytu vešla tchýně Jarmila Nováková.
Nespíš? Dobře, že ne, řekla suše. Přišla jsem se ujistit, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nechci si brát staré ponožky tvého syna, zamračila se Jitka. Chceš počítat moje věci?
Jaká jsi drzá! A byla jsi tak hodná dřív. Já jsem to řekla Michalovi už po prvním těhotenství, že nikdy neporodíš.
To jsi přišla říct? Tak mlč a hlídej.
Proč bereš tu službu? polekala se tchýně.
Je moje, od tety, vzpomínka na ni.
Bude tu prázdno bez ní!
To není můj problém. Aspoň budeš mít vnuka.
Ber si jen to, co ti patří!
Notebook, kávovar a mikrovlnka jsou dárky od kolegů. Auto jsem si koupila před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš všechno, co potřebuješ, ale děti nemůžeš mít!
To není tvoje věc. Asi to tak chtěl Bůh.
Nelituješ? Možná jsi to udělala schválně?
Říkáš nesmysly. Ani nemůžu na to pomyslet, aniž by mě to bolelo.
Jitka se podívala kolem její věci byly pryč. Hřeben, make-up, pantofle Zapomněla na něco důležitého. Přítomnost tchýně ji štvala. Vzpomněla si soška kočky, vzpomínka od babičky. Uvnitř bylo tajné místo s náušnicemi a prstenem ne cenné, ale drahé srdci. Michal to bral jako krám. Možná to vyhodil? Jitka otevřela balkon.
Co tam hledáš? ozval se hlas tchýně. Tak vem svoje věci a jdi!
Našla kočku, všechno bylo v pořádku. Teď mohla jít.
Tady máš klíče, sbohem. Doufám, že se už neuvidíme.
Jitka šla do kanceláře. Byla na neschopence, ale požádala o dovolenou.
Držíme s tebou, řekl šéf. Ale bez tebe je to těžké. Tři týdny ti stačí?
Jitka zavřela oči a cítila, jak ji Pavel jemně stiskl za ruku, věděla, že po takové bolesti její nový život teprve začíná.Jitko, mezi námi je konec! řekl Michal chladným hlasem. Chci skutečnou rodinu, děti. Ty mi to nemůžeš dát. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na sbalení věcí. Když odejdeš, dej mi vědět. Já budu u mámy, dokud připravím byt pro dítě a pro jeho maminku. Ano, nediv se, moje nová holka čeká miminko! Tři dny, Jitko!
Jitka zůstala zticha, cítila, jak se jí země pod nohama propadá. Co mu mohla říct? Pět let se snažili o dítě, ale tři těhotenství dopadla tragicky. Doktoři ji ujišťovali, že je zdravá, ale pokaždé se něco zvrtlo. Jitka žila zdravě a v těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy omdlela v práci a sanitka nedorazila včas
Dveře se za ním zabouchly a Jitka, vyčerpaná, se zhroutila na gauč. Neměla sílu nic balit. Kam jít? Před svatbou bydlela u tety, ale ta zemřela a byt prodal její bratranec. Vrátit se do vesnice Frýdlant k babiččině chalupě? Pronajmout si? A práce? Otázky jí vrtaly hlavou, ale čas běžel.
Ráno se dveře otevřely a do bytu vešla tchýně Jarmila Nováková.
Nespíš? Dobře, že ne, řekla suše. Přišla jsem se ujistit, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nechci si brát staré ponožky tvého syna, zamračila se Jitka. Chceš počítat moje věci?
Jaká jsi drzá! A byla jsi tak hodná dřív. Já jsem to řekla Michalovi už po prvním těhotenství, že nikdy neporodíš.
To jsi přišla říct? Tak mlč a hlídej.
Proč bereš tu službu? polekala se tchýně.
Je moje, od tety, vzpomínka na ni.
Bude tu prázdno bez ní!
To není můj problém. Aspoň budeš mít vnuka.
Ber si jen to, co ti patří!
Notebook, kávovar a mikrovlnka jsou dárky od kolegů. Auto jsem si koupila před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš všechno, co potřebuješ, ale děti nemůžeš mít!
To není tvoje věc. Asi to tak chtěl Bůh.
Nelituješ? Možná jsi to udělala schválně?
Říkáš nesmysly. Ani nemůžu na to pomyslet, aniž by mě to bolelo.
Jitka se podívala kolem její věci byly pryč. Hřeben, make-up, pantofle Zapomněla na něco důležitého. Přítomnost tchýně ji štvala. Vzpomněla si soška kočky, vzpomínka od babičky. Uvnitř bylo tajné místo s náušnicemi a prstenem ne cenné, ale drahé srdci. Michal to bral jako krám. Možná to vyhodil? Jitka otevřela balkon.
Co tam hledáš? ozval se hlas tchýně. Tak vem svoje věci a jdi!
Našla kočku, všechno bylo v pořádku. Teď mohla jít.
Tady máš klíče, sbohem. Doufám, že se už neuvidíme.
Jitka šla do kanceláře. Byla na neschopence, ale požádala o dovolenou.
Držíme s tebou, řekl šéf. Ale bez tebe je to těžké. Tři týdny ti stačí?
Jitka zavřela oči a cítila, jak ji Pavel jemně stiskl za ruku, věděla, že po takové bolesti její nový život teprve začíná.
