Když Olive řekla rodičům, že se bude vdávat, její matka byla zpočátku velmi šťastná. Její dceři je sedmadvacet let a všechny její kamarádky mají děti už dlouho. Olivina matka se na setkání s budoucím zetěm pečlivě připravovala, uvařila mnoho chutných jídel.
Když ve dveřích spatřila chlapce, okamžitě pochopila, že to není ten pravý muž pro její dceru. Byl malý, hubený a špatně oblečený. Jak se ukázalo, pocházel z vesnice.
Olive se však své volby nevzdala. A tak se vzali. Její rodiče darovali manželům dvoupokojový byt, který předtím užívali nájemníci.
Oliviini rodiče ho zdědili po babičce, která byla už několik let mrtvá. Mladý pár si tedy začal zařizovat vlastní hnízdo. Olivin manžel si nečekaně našel dobrou práci s vysokým platem. Mladá rodina se rodičů na nic neptala. Olive se narodil syn. Později se narodilo další dítě.
Tchyně často chodila dceři pomáhat s dětmi. Přestože starší syn chodil do školky, bylo pro Olivu těžké zvládnout vše sama. Její manžel pomáhal jen málo, protože pracoval. Takto čas plynul. Děti vyrostly. Olive se vrátila do práce. Stala se však tragédie. Jednoho dne Olivu srazilo auto. Na následky zranění na místě zemřela. Manžel zůstal s malými dětmi a také s Oliviinými rodiči, kteří nemohli unést ztrátu své jediné dcery.
Ze žalu začal muž pít. Prarodiče se o děti starali, oblékali je, kupovali jim jídlo, brali je s sebou domů a pomáhali, jak jen mohli. Jednoho dne to nevydrželi a zeťovi pohrozili, že pokud se z toho nedostane, obrátí se na sociálku a děti mu budou odebrány. Slova rodičů na muže zapůsobila. Vzchopil se. Teď se jeho tchyně nemůže svého zetě nabažit. Přede všemi ho chválí.
Nedávno dokonce začala mluvit o tom, že pro tak mladého muže není dobré, aby byl celý život sám. Je tedy načase, aby si našel ženu. On to ale odmítl, protože má pro koho žít a tchyně s tchánem jsou mu velkou oporou. Považuje je za své rodiče. Počká, teď je nejdůležitější výchova dětí a to ukáže čas.
