Dnes bych si ráda zapsala, co se mi v poslední době přihodilo u našeho místního obchodu tady v malé vesnici na Moravě. Na parkovišti před potravinami se jednoho chladného podzimního rána z ničeho nic objevil drobný, nenápadný koťátko. Jako by si k nám tu cestu samo našlo, nebo ho sem třeba někdo přivezl a nechal napospas osudu.
Ta malá chlupatá holka sháněla teplo nervózně cupitala okolo, schovávala nožky pod tělo, celá se třásla zimou a vlhkem. Srdceryvně mňoukala a žadonila o trochu pozornosti, jenže její vzhled nikoho nelákal k pomoci. Kožíšek měla pořádně zašedlý a ošuntělý, tvář byla posetá strupy, očička úzká, uši a krk skoro holé. Nikdo netušil, jak se tady vlastně ocitla, ale bylo mi jí upřímně líto.
Prodavačky z obchodu se nad ní nakonec slitovaly, pouštěly ji dovnitř, aby se aspoň chvilku ohřála, a kapaly jí za krk přípravky proti parazitům. Bohužel, moc to nepomohlo. Koťátko dál den co den sedělo před obchodem přesně na stejném místě, čekalo, a neúnavně prosilo kolemjdoucí o trochu vřelosti.
Blížila se zima a s ní i první mrazy když teplota padla na 5°C, už se skoro nedalo koukat, jak drobná chlupatá kulička mrzne. Věděla jsem, že v 15 nebo 20°C nemá šanci přežít. Jedna z prodavaček si najednou vzpomněla, že jsme se s manželem v létě ujali opuštěného kotěte, které u obchodu někdo také nechal, a poprosila nás znovu o pomoc.
Když jsme dorazili, kolem nohou se nám motala malá, vděčná holka. Kroužila u naší přepravky a bylo znát, že ví, že je to její poslední šance nezůstat venku. Postavila se na zadní, omotávala ocásek kolem našich rukou, dělala, co mohla, aby nám byla co nejsympatičtější.
Podle fotek i zkušeností bylo hned jasné, že má svrab. Naštěstí to nebylo v pokročilém stadiu a léčba zabírala hned po prvních aplikacích Strongholdu, co jsme jí nakapali za krk.
Zvyklá na teplo a péči už do druhého dne začala nádherně příst, choulila se nám v náruči a vyhledávala mazlení. První dny prospala a prolebedila, jedla nebo se tulila.
Jméno bylo jasno za chviličku: Bramborka. Připomínala totiž takový neforemný, ale upřímně roztomilý brambor. Po dvou kolech léčení se z ní vyklubala krásná, zvědavá a přívětivá kočičí slečna.
Na ouškách a tlapkách jí sice ještě chlupy dorůstají, ale to se časem spraví. Bramborka už má termín na kastraci a hezky tloustne, sílí a stává se z ní zdravá, opečovávaná a okouzlující kočička. Přála bych jí milující domov, který si zaslouží. Už se těším, až si jednou přečtu: Našla jsem svou rodinuA tak teď Bramborka večer podřimuje na parapetu našeho okna, pozoruje světla pouličních lamp a krajinu mizící pod prvními vločkami. Už se nebojí zimy ani ticha našla svůj klid a bezpečí. A já, když ji tak pozoruji, si někdy říkám, jaké štěstí měla, že nezůstala jen zapomenutou chlupatou kuličkou na parkovišti. Díky ní jsem se zase ujistila, že i ty nejmenší dobré skutky mají obrovskou sílu. Možná nezmění svět, ale změní celý život jedné malé kočky a možná i toho, kdo jí otevřel dveře.
