Podvodníci se rozzářili, když jim otevřela suchá devadesátiletá stařenka. Ale pak se za ní objevil obrovský pes Bárt.
Josefa Novotná, ač je stará, si drží krok s moderní dobou. Ve svých devadesáti letech si povídala s vnoučaty přes Skype a platila účty přes internet. “Proč bych trávila čas ve frontě na poště?”
Manžela Josefa Novotná pochovala už před dvanácti lety. Jedinou živou bytostí, která jí dělala společnost, byl stařičký pes Bárt – jméno mu kdysi dal manžel Josefy Novotné.
Každé ráno a večer lidé z okolí viděli Josefu Novotnou, jak se pomalu prochází s hůlkou v jedné ruce a vodítkem v druhé. Vodítko bylo spíš pro pořádek – Bárt nikdy nikoho nekousl, ačkoli jako mladý vypadal hrozivě.
Josefa Novotná si byla vědoma, že osamělí starší lidé jsou často cílem podvodníků. Vnoučata ji na to upozornila, potom i místní policista a nakonec četla o podobných případech online. Před pár měsíci jí kamarádka v slzách vyprávěla, jak přišla o úspory na pohřeb.
Když tedy Josefě Novotné někdo zazvonil u dveří, hned zpozorněla. Na prahu stáli dva mladí lidé – kluk a holka kolem pětadvaceti. Představili se jako pracovníci sociální služby.
„Ale já jsem nikoho nevolala,“ řekla Josefa Novotná s mazaným úsměvem.
„My jsme přišli sami,“ usmíval se kluk. „Řekněte, kupovala jste za poslední měsíc něco v lékárně?“
„No samozřejmě, vždyť v mém věku chodím do lékárny často, skoro jako do obchodu s potravinami. Devadesát let, to není legrace!“ odpověděla Josefa Novotná. Mohla by hodiny vyprávět, co nakoupila a jaké léky užívá.
Mladé lidi to ale zjevně moc nezajímalo.
„Máte nárok na kompenzaci od státu! Je to nová podpora od vlády. Nechcete nás pustit dál, najděte účtenky a my vše zaznamenáme,“ navrhla dívka.
Josefa Novotná se v duchu pousmála. Tuto fintu znala: nezvaní hosté vejdou do bytu, jeden rozptýlí pozornost, druhý prohledává skrýše a bere, co se dá.
To se také stalo. Dvojice vešla do místnosti a dívka hned požádala Josefu, jestli by jí nenalila vodu v kuchyni.
„Samozřejmě, miláčku! A vy, pane, zatím s vámi Bárt zůstane,“ řekla s úsměvem Josefa Novotná.
V tu chvíli vešel do místnosti Bárt – ospalý, ale zvědavý na přítomnost cizinců. Vypadal hrozivě, i když byl starý.
Josefa Novotná s dívkou odešly z místnosti. Bárt pomalu přistoupil k mladíkovi a zadíval se mu do očí.
„Jestli budeš šmejdit po cizích věcech, ukousnu ti hlavu,“ jako by říkal pes. Mladík se bál pohnout.
Není divu, že po takovém přivítání si dvojice vzpomněla na naléhavé záležitosti a chtěla odejít.
„A co kompenzace? Pro léky?“ neodpustila si sarkasmus Josefa Novotná.
„Ozveme se vám později,“ zamumlala dívka a spěchala k východu.
Josefa Novotná doprovodila hosty přísným pohledem, zavřela dveře a pohladila Bárta. Potom zavolala policistovi a popsala dvojici – ať se zjistí, co je to za sociální službu!
