Kdo by co říkal – bez peněz štěstí není!
Když iluze narážejí na realitu
Od dětství mi bylo vštěpováno, že peníze nejsou to nejdůležitější.
– Hlavní je, aby kolem tebe byli dobří lidé, – říkali rodiče.
– Hlavní je láska, ne bohatství.
Věřil jsem jim.
A pak jsem vyrostl.
A pochopil, jak moc se mýlili.
Byl jsem ženatý z lásky, ale to nestačilo
Potkal jsem Evu ještě jako student.
Tak moc jsme se milovali, že jsme nemohli být jeden bez druhého.
Když jsme se vzali, neměli jsme vlastní bydlení, úspory ani jistotu pro příští den.
Ale nám to bylo jedno.
Byli jsme šťastní.
Měli jsme děti. Dům byl plný jejich smíchu, hraček, radosti.
Všechno se zdálo tak jasné, tak správné.
Přátelé nás obklopovali, na oslavy se scházely hlučné party a mně připadalo, že to tak bude navždy.
Ale život nemá rád ty, kteří věří v pohádky.
Když nejsou peníze, štěstí se vytrácí
První rána přišla nečekaně.
Ztratil jsem místo.
Zůstal jsem bez práce, bez stability, bez jistoty.
Eva dál pracovala, ale její plat nestačil na nic.
Nejdříve jsme začali šetřit.
Pak jsme začali omezovat návštěvy – protože jsme neměli čím pohostit.
Postupně úsměvy mizely z našich tváří.
Nemohl jsem si dovolit ani obyčejné věci
Moje žena vždycky milovala hezké věci, dobrou kosmetiku, drahé parfémy.
Ale teď musela prohledávat second-handy, hledat slevy, kupovat to nejlevnější.
Naučila se nehledět na kvalitu – jen na cenu.
Já jsem na ni koukal a viděl, jak v jejích očích pohasíná světlo.
Nesnášela levné mýdlo v koupelně, nenáviděla prášek na praní, nenáviděla všechno, co jí připomínalo naši chudobu.
Ztrácel jsem ji – každý den, kousek po kousku
Ztratila trpělivost.
Začala se na mě zlobit.
Koukala na mě vyčítavě – a já pochopil, že mě už nevidí jako muže, který by něco mohl změnit.
Snažil jsem se najít práci.
Ale bylo mi nabízeno jen hlídání na stavbě za minimální mzdu.
Vzal jsem ji, protože nebyla jiná možnost.
Ale to bylo málo.
Eva stále častěji mlčela, stále častěji se odvracela.
A já nevěděl, co říct.
Jen jsem krčil rameny:
– Co můžu dělat?
– Nejsme v tom sami, – říkal jsem.
– Mnoho lidí má to samé, – snažil jsem se ji uklidnit.
Ale sám jsem věděl – to je slabost.
Ona věděla – to je slabost.
A láska, která nám kdysi přišla nezničitelná, taje jako sníh.
Moji rodiče se mýlili. Peníze jsou všechno.
Jsem naštvaný.
Na sebe.
Na Evu.
Na rodiče, kteří mě nenaučili bojovat o peníze, nevštípili mi touhu vydělávat.
Říkali, že peníze nejsou důležité.
Ale právě jejich nedostatek zničil mou rodinu.
Ne láska.
Ne zrada.
Prostě chudoba.
A teď už vím: bez peněz štěstí není.
