Ondřej si vzal Nadeždu ze vzdoru své bývalé lásce. Chtěl jí dokázat, že ho její odchod vůbec nebolí.
S Markétou chodil skoro dva roky. Ondřej ji miloval tak silně, že by pro ni udělal cokolivbyl ochoten ji nosit na rukou a prokopat hory, jen aby byla spokojená. Myslel si, že se blíží svatba. Jenže Markéta často říkala:
Proč bychom se teď brali? Ještě jsem nedokončila univerzitu, tobě firma pořádně nefunguje. Nemáš ani pořádný auto, ani vlastní byt. Olga je sice moje nejlepší kamarádka, ale každý ráno s ní potkávat v kuchyni fakt nechci. Kdybys ten domek neprodal, mohli jsme bydlet tam.
Trochu to Ondřeje mrzelo. Ale měla pravdus Olgou bydleli v bytě po rodičích a ve firmě se teprve začínal orientovat. Kdo by čekal, že povede rodinný podnik ještě před koncem školy? Ondřej byl rozlétaný mezi podnikáním a diplomem, sotva stíhal.
Dům prodali spolu s Olgou. Chápali, že je důležitější udržet podnik. Během půl roku před dědictvím narostly dluhy, oba byli studention v posledním ročníku, Olga na třetím. Prodej domu dovolil vše splatit, část investovat do zboží do krámu a něco zbylo do rezervy.
Markéta byla přesvědčená, že je nutné žít tady a teď, nečekat na iluzorní zítřky. Ale jí to šlo snadno pod ochranou rodičů. Když se však přes noc stanete hlavou rodiny, oporou pro sestru, začnete věci vidět jinak. Až bude podnik v pohodě, přijde i auto a nový dům.
Nic nenasvědčovalo katastrofě. Čekal Markétu u zastávky vedle kina, domluvili si kino po telefonu. Nechtěla, aby pro ni zajel autem, to Ondřeje překvapiloMarkéta byla hromadnou dopravou nepolíbená. Vyhlížel ji z tramvaje, přijela ale ve frajerským autě.
Promiň, nemůžeme spolu dál být. Vdávám se, vrazila Ondřejovi do ruky nějakou knížku, otočila se a odjela.
Ondřej dlouho stál a přemílal to v hlavě. Co se stihlo stát za tři dny, co byl pryč z Prahy?
Olga pochopila všechno z Ondřejova výrazu:
Už to víš?
Mlčky přikývl.
Našla si boháče. Svatba je pětadvacátýho. Zvala mě za svědkyni, odmítla jsem. Je falešná! Tajně tě podváděla, Olga se rozplakala lítostí vůči bratrovi.
Klid, hladil Ondřej sestru po vlasech. Ať se jí daří, a nám ještě líp.
Na skoro celý den se zavřel v pokoji. Olga škemrala za dveřmi:
Aspoň něco sněz. Upekla jsem palačinky.
Večer vyšel s planoucíma očima:
Oblékej se, přikázal sestře.
Co máš v plánu?
Ožením se s první, která řekne ano, řekl Ondřej.
Tak to ne! snažila se ho přesvědčit Olga. Nehazarduj nejen se svým životem.
Nic nezměnila.
Nepůjdeš, jdu sám.
V parku bylo plno lidí. Jedna slečna to považovala za vtip, druhá utekla, ale třetí, po chvilce pohledu do očí, řekla ano.
Jak se jmenuješ, krásko?
Nadežda, odpověděla.
Pojďme to zapít, a Ondřej vzal novou známost s Olgou do kavárny.
Seděli v trapném tichu. Olga netušila co říkat. Ondřej byl myšlenkami pořád u pomsty. Plán uzrál, že i jeho svatba bude pětadvacátého.
Asi máte dobrý důvod žádat cizí holku o ruku, prolomila ticho Nadežda. Když je to impuls, nebudu se zlobit, odejdu.
Ne, dalas slovo. Zítra podáme žádost a seznámíš mě s rodiči.
Ondřej mrkl:
Navrhuju tykání!
Celý měsíc se každý den poznávali, povídali si, zkoumali se.
Vysvětlíš mi někdy proč? zeptala se jednou Nadežda.
Každý má svá tajemství, odvětil Ondřej.
Hlavně ať nežerou současnost.
A proč jsi tedy kývla?
Představila jsem si pohádku o princezně, kterou otec vydá za prvního příchozího. Ty končí: žili šťastně až do smrti. Chtěla jsem to zkusit.
Ve skutečnosti to tak jednoduché nebylo. Velká láska skončila zlomeným srdcem a ztrátou úspor, ale naučila ji rozlišit povrchní frajery, kterých se nezalekla. Nadežda to nehrála na osudovou lásku, ale věděla, že chce samostatného chlapa s odhodláním. V Ondřejovi spatřila rozhodnost, pečlivost. Kdyby byl obklopen kamarády, prošla by kolem bez zájmu.
Tak která jsi vlastně princezna Zamračená, Krásná nebo Žába? zamyslel se Ondřej.
Zkus mě políbit a uvidíš, usmála se.
Ale k polibkům ani dalšímu tehdy nedošlo.
Ondřej se do svatby pustil s nasazením. Nadežda si vybírala jen z toho, co navrhl on. Ani svatební šaty a závoj nenechal vybrat nikoho jiného.
Budeš nejkrásnější, přesvědčoval ji.
Na úřadě, při čekání na obřad, narazili na Markétu a jejího snoubence. Ondřej nasadil křečovitý úsměv:
Blahopřeji ti, políbil ji na tvář. Ať jste šťastní ty a tvá peněženka!
Nezačínej scénu, odpověděla Markéta nervózně.
Zkoumavě si změřila Ondřejovu nevěstu. Vysoká, výrazná, krásná, a hlavně působila jistě a hrdě. Markéta se v duchu srovnávala a vyšla ze souboje poražená. Místo štěstí kousala žárlivost a pocit, že si všechno špatně spočítala.
Ondřej se vrátil k Nadeždě:
Všechno je v pořádku, pronesl hraně.
Ještě můžeme couvnout, pošeptala Nadežda.
Ne, do hroby spolu, odpověděl Ondřej.
Až při obřadu, když pohlédl do smutných očí své ženy, mu došlo co provedl.
Udělám tě šťastnou, a tentokrát tomu věřil.
Začalo rodinné soužití. Olga a Nadežda se brzy spřátelily, dobře se doplňovaly. Vznětlivá Olga se učila zvládat nervy, Nadežda s organizačním talentem vedla domácnost, nenápadně řídila i podnik.
Jako schopná ekonomka Nadežda hned udělala pořádek v penězích. Za půl roku otevřeli druhý krám, pak založili partu na stavební prácenejen prodávali materiál, ale dělali i rekonstrukce. Zisky šly nahoru.
Ukázalo se, že Nadežda je moudrá rádce, vše podala tak, aby měl Ondřej pocit, že nápady jsou jeho. Žilo se v klidu, bez dramatu, a přesto Ondřej postrádal to opojení, jaké cítil s Markétou. Všechno měl včas, vše fungovalo. Rutina, myslel si, nevzrušuje mě. Nemiluji ji, tím je to dané.
Díky Nadeždě se firma rozrostla, pustili se i do výstavby nízkoenergetických domků. První postavili pro sebe.
Čím víc se jim dařilo, tím víc Ondřej vzpomínal na Markétu: Kdyby vydržela! Koukla by, v čem dnes jezdím, a tenhle dům! Spíš palác! Pohrávala si s ním myšlenka: A co kdyby…
Nadežda postřehla, že muž není šťastný. Snažila se být milovanou, ale srdci neporučíš. Ne každá pohádka se splní, přemýšlela smutně, a přesto v srdci zůstávala nadějejak napovídá její jméno.
Olga taky Ondřeje sledovala.
Ztratíš víc, než získáš, řekla, nachytavši ho na Markétině profilu na sociálních sítích.
Nepleť se! odsekl Ondřej.
Olga se naštvaně zamračila:
Jsi blázen, Nadežda tě opravdu miluje, a ty pořád hledáš drama!
To mi ještě chybí, aby mi káže moje sestra,” zuřil Ondřej, ale přitahovalo ho to zpátky k Markétě. A tak jí napsal.
Markéta si postěžovala: osobní život v troskách, muž ji vyhodil, univerzitu nedokončila, rozumnou práci nesehnala, a žije v Pardubicích v podnájmu.
Ondřej váhal: Jet, nejet? Osud ale zařídil, že na týden zůstal doma sámmanželka byla u nemocné babičky na vesnici.
Rozhodl se a domluvil si s Markétou schůzku. Do Pardubic jel v autě s napjatou duší. Plánoval, co řekne, co udělá.
Ale realita byla drsná.
Jsi pořád fešák, vrhla se mu kolem krku Markéta.
Do nosu mu uhodila nelibá vůně. S nechutí ji odstrčil:
Dívej, lidi se koukají.
Je mi to fuk! rozesmála se.
Laciná sukně, levná líčidla, podezřelý parfém Celá tahle žena prohrávala s jeho Nadeždou na celé čáře: A vždyť ona byla vždycky taková. Jak jsem tohle neviděl?mučilo ho, když sledoval, jak pijí další pivo.
Dej mi peníze a odměním tě, zašeptala Markéta s kousnutím rtů.
Nevěděl, jak se jí zbavit.
Promiň, mám práci, zvedl se Ondřej od stolu.
A uvidíme se zase?
Nemyslím si, kývl na číšníka. Účet, prosím.
Já bych tu ještě poseděla, žadonila Markéta.
Nechť slečna sedí do hodnoty této částky, vložil do účtenky dost velký obnos v korunách.
Číšník pochopil.
Domů jel skoro jako šílenec.
Jsem blbec, nadával si Ondřej zvnějšku, pravdu měla Olga! Proč jsem to dělal? Nebo to mělo smysl?
Nikdy jsem Nadeždu neoslovil Nadičko. Přitom není nikdo bližší, lekavě si uvědomil, prudce šlápnul na brzdy. Dlouhé minuty seděl, prožíval všechny roky od svatby.
Viděl manželčinu tvář, její hluboké, záhadné oči. Vybavilo se mu, jak se na něj usmívá, jak mu rozcuchává vlasy jemnými rukami.
Vždyť já jí přece slíbil, že bude šťastná, rozhlížel se a nastartoval auto. Po pár kilometrech na dálnici zahýbal na polní cestu.
Týden je moc dlouhá doba. Nevydržel jsem bez tebe ani dva dny, řekl, když mu Nadežda běžela vstříc od babiččina domku.
Ty blázne, smála se se slzami v očích.
Nadičko, milovaná, šeptal jí Ondřej do ucha, oba se v objetí točili štěstím.
