Vždyť se to přece děje! Můj manžel mi několik let lhal, když mi tvrdil, že manželky ani manželé nesmějí chodit na firemní akce pořádané v jejich firmě.
Věřila jsem tomu, ale ukázalo se, že mi lhal. Nevím proč. Já bych na takové firemní akce nechodila, nemám takové akce ráda. Ale bolí to. Jako bych byla nějaká stará babizna, která se stydí ukázat lidem.
A to jsme se vzali teprve před pěti lety. Syn se nám narodil skoro hned, teď jsou mu čtyři roky. Já už pracuju. Babičky vždycky pomůžou. Takže podpora a peníze jsou. Snažím se chodit z práce brzy domů, nezdržovat se. Ale manžel často sedí v práci až do noci. Někdy přijde domů jen proto, aby se vyspal.
Manželova nová práce přišla asi před třemi lety. V té době jsem byla na mateřské dovolené. Místo je dobré, plat lepší než na předchozím místě. Práce se mu rozhodně líbí, i když často musí zůstat dlouho do noci. No, a neslyším nekonečné stížnosti na kolegy a šéfy. A už se nerozčiluje. Dřív chodil z práce domů pořád naštvaný. Vadilo mi, že mě nebere na všechny akce, které se v práci pořádají. Nebral mě na žádné výlety mimo město, na žádné firemní akce. Říkal, že není zvykem brát tam manželky nebo manžele.
Během této doby jsem se také začala méně bavit se svými přítelkyněmi. Rodila jsem rychleji , a ony nemají děti, mnohé z nich ještě ani nezaložily rodinu. Takže o mém synovi nemají moc zájem mluvit. Ukázalo se, že s kamarádkami nemluvím a mluvím jen doma s manželem. Nikam nechodíme, je to velmi nudné a smutné, že mé mládí plyne bez zvláštních zážitků.
Jednoho dne jsem potkala spolužáka. Dali jsme se do řeči, seděli jsme v kavárně. Začala jsem se jí vyptávat, kde pracuje.
– Zatím jsem nic vhodného nenašla. Můj manžel pracuje ve firmě….
Zmínila se o firmě, kde pracuje můj manžel. Dokonce jsme se zasmáli, že svět je tak malý. Naplánovali jsme si další schůzku. Navrhla jsem pátek.
– To by nevyšlo. U mého manžela se koná firemní večírek.
– Stejně nás tam nepustí. Ať se baví sami.
– Jak to myslíš, že nechceš jít na firemní večírek?
– Ty tam jdeš?
Tehdy jsem byla velmi překvapená. Bylo mi nepříjemné vysvětlovat, že mi manžel řekl o “pravidle” nepřijímat do firmy manželky a manžele. Tak jsem udělala úskok . Řekla jsem, že mám něco na práci, vyměnili jsme si telefonní čísla a domluvili se na setkání příští týden. Byla jsem však rozhodnutá, že si s manželem promluvím.
Toho večera u večeře jsem nechtěně začala mluvit o kamarádce, kterou jsem potkala.
– V pátek se chystá s manželem na firemní akci. Ukázalo se, že to jde.
Manžel se cítil nesvůj, všimla jsem si toho hned.
– Musí být nový, proto nezná pravidla.
– Nelži!
A pak se rozplakal. Začal říkat, že si chce odpočinout . Už ho nebaví vidět páry, jejichž manželé si nemohou povídat nebo se napít, protože manželka…. On je stejně příliš unavený . Chce si prostě odpočinout .
Mě to urazilo ještě víc. Přála bych si, aby mi vůbec neřekl pravdu. Ukázalo se, že se mnou vůbec nedokáže relaxovat. Vypadám normálně, jsem docela společenská. A on mi hned řekne, že jsem mu před kamarády nepříjemná. Proč?
Brzy budeme mít firemní večírek. Ale já ho ani nepozvu. On chce oslavit Silvestra zvlášť, já udělám totéž. Není to správné, ale ať pochopí, že to, co dělá, je špatně.
