O otázce bydlení jsme mluvili ještě před svatbou.
Moji rodiče bydleli ve velmi malém rodinném domku. Tchyně bydlela sama v třípokojovém bytě. Pronájem bytu byl velmi drahý.
Zeptali jsme se tchyně, jestli bychom u ní mohli bydlet. Souhlasila. Nevěděli jsme však, k čemu se upisujeme. Musím dodat, že formálně v dokumentech stálo, že byt patří mému manželovi. Jak se však ukázalo, byt měl jen jednoho majitele: jeho matku.
Manželův otec před svou smrtí sepsal darovací smlouvu na svého syna.
Proč to udělal? Věděl o jeho nevyléčitelné nemoci a chtěl se o syna postarat, protože si myslel, že se jeho žena může znovu vdát.
V bytě se můj manžel necítil jako pán. Do jejich záležitostí jsem se nevměšovala. Místo toho jsem přemýšlela, jak koupit společný byt.
Šest let jsem žila s tchyní pod jednou střechou. Po celou tu dobu jsme šetřili každou korunu, abychom konečně mohli mít vlastní koutek.
Můj vztah s manželovou matkou byl normální. Nebyly mezi námi žádné konflikty, spravedlivě jsme se dělily o povinnosti a výdaje. Brzy jsme si dokonce vypracovaly rozvrh, kdo a kdy může používat pračku.
A tak jsme konečně měli v ruce potřebnou částku. Měli jsme dost peněz na byt se dvěma pokoji. Zrovna když jsme se chystali hledat byt, zjistili jsme, že jsem těhotná. Neplánovali jsme mít děti tak brzy, ale osud tomu chtěl jinak. Manžel navrhl, abychom dorovnali hypotéku na byt se třemi pokoji. Souhlasila jsem. Koupili jsme ho.
Na kolaudaci přišli všichni naši přátelé a příbuzní, včetně mé tchyně. Všichni byli šťastní a blahopřáli nám ke koupi. A pak tchyně prohlásila:
– Jsem šťastná, že jste se stali majiteli třípokojového bytu, celé ty roky jsem vás u sebe držela zadarmo, tak teď čekám na váš vděk. Doufám, že se můj syn vzdá svého podílu na mém bytě. Nebýt mě, nikdy by sis na vlastní byt nenašetřil.” A tak jsem se na něj podíval.
Vstala jsem a požádala tchyni, aby odešla. Byla jsem tak zraněná, že jsem ani nenašla slova, abych odpověděla. Můj manžel byl ohromen. Proč lhala před lidmi? Kupovali jsme chleba a další potraviny na směny,platili polovinu účtů za komunální služby a další účty.
S touhle obojetnou osobou už nechceme být v kontaktu. Díkybohu tomu hosté nevěnovali pozornost.
