Moje dcera přijela na víkend, aby mi nakoupila, a já se rozhodla zeptat: – Mohu strávit zimu s tebou? Poplatky za plyn jsou velmi vysoké a nemám sílu sekat dříví. A moje dcera mi říká: – Kde, mami, v bytě? Až budu mít dům, pak tě vezmu k sobě.
Takové stáří nikomu nepřeji.
Chci se s vámi podělit o svou bolest. Ovdověla jsem velmi brzy, bylo mi 26 let. Manžel mě opustil se dvěma malými dětmi. Můj syn měl 3 roky, dcera byla ještě miminko. Věnovala jsem jim celý svůj život. Děti bylo potřeba ošetřovat, oblékat a učit. Neměla jsem na výběr, musela jsem to zvládnout.
Pracovala jsem na plný úvazek a po práci jsem se stala hospodyní a zahradnicí. Žila jsem na vesnici, ale peníze nestačily. Sama jsem kosařila seno, sama štípala dříví na topení. Co jiného dělat, když není manžel?
Moje děti vyrostly a odstěhovaly se do města.
Když jsem byla mladší, stále jsem udržovala hospodářství. Když přijížděly vnoučata, mohla mít čerstvou zeleninu a pít mléko. Šetřila jsem důchod a pomáhala dětem.
Ale na stáří už nic nezvládnu, sotva chodím. Zima byla nejtěžší.
Moje dcera přijela na víkend, aby mi nakoupila, a já se rozhodla zeptat:
– Mohu strávit zimu s tebou? Poplatky za plyn jsou velmi vysoké a nemám sílu sekat dříví.
A ona mi odpověděla:
– Kde, mami, v bytě? Až budu mít dům, pak tě vezmu.
Když jsem přestala chodit, sousedé zavolali mému synovi. Řekl, že je velmi zaneprázdněn, jeho tchýně je také nemocná a nemá čas přijít…
Poprosila jsem sousedy, aby zavolali mé sestře. Sestra přijela okamžitě. Vzala mě k sobě. Díky ní jsem stále naživu.
Uplynulo několik měsíců a děti se stále neozvaly.
Když jsem byla mladší a zdravá, potřebovaly mě, a teď zapomněly, že mají matku.
Nikomu to nepřeji. Co jsem udělala špatně? Kdy se mé děti staly tak lhostejnými?
Prosím všechny, kdo to čtete: respektujte své rodiče. Nikdo na světě vás nebude milovat tak bezpodmínečně a upřímně!
