Jak to můžeš prodat?! řekla zmateně Sofie Nováková a upřeně se dívala na svého syna. A kde budu žít? V domě pod schodištěm? Na nádraží? Nebo jsi to chtěl převést na domov pro seniory?
Mami, proč zase začínáš povzdechl Karel.
Chceš mi nabídnout krabici od pračky? zvedla hlas. Ztratil jsi rozum, Karle?!
Nesraň. Jen chci probrat možnosti
Co tu probrat? řekla ostře a stáhla se od stolu. Tady jsem se narodila, tady jsem vyrostla. A ty se rozhodl dům prodat!
V tu chvíli vstoupila neozývaně sousedka Lydie Vávrová.
Sofie! Co to sedíš jako socha? Vždyť jsi říkala, že letos všechna záhony zasadíš. Včerejší zima tě skoro zničila! Kde jsou tvoje plány?
Lýdo, snažím se, opravdu sklonila Sofie oči. Prorůstky teprve vyklíčily a já je nemám sílu zničit
To nebudeme ničit! Přes měsíc jsem ti dala kontakt na Ivo, zemědělce z Lhota pod Kladskem. Ten by ti celou zahradu opral a zazimoval! Zasadili bychom něco užitečného, ne jen růže k dívčím letům
Karel říkal, že možná v létě přijde s kamarády. Gril, ohně. A já mám azalky, růže
To jsou tvé růže! odmlčela Lydie. Za posledních pět let tvůj syn třikrát přicestoval. A vždy s pivem, ne s grilem.
Pracuje. Má spoustu povinností
A vzpomínáš, jak zima přiválila? Žádné potraviny, žádné léky! Dobře, že jsem ti přišla na návštěvu. Kde byl tvůj pilný syn? Ani ho nelze dopátrat!
Vždy přijde, když ho zavolám
Sofie, jsi jako dívka: věříš a čekáš. Čas běží. Musíš myslet rozumně, ne jen srdcem. Zahrada ti teď potřebná, ne růžové keře!
Možná opravdu udělám záhony. Tam, kde azalky už odkvétají
To je správně. A co slyšíš od dcery?
Stejně jako vždy. Karel občas povídá: narozeniny, Nový rok A to je vše, co spolu mluví.
Čím méně Karel navštěvuje tvůj dům, tím méně starostí. Nechci tě tahat za nos, ale bude to jen tiše
Sofie Nováková žije ve vesnici Březí u Olomouce. Před dvaceti lety zůstala sama s dětmi manžel zemřel na silnici. První dceru měla Jarmilu, která byla bystrá, brzy se naučila prát i vařit. Karel se narodil později, když bylo Sofii už přes čtyřicet. Mezi nimi je patnáct let věkového rozdílu. Různé doby, různé výchovy.
Jarmila odjedla první.
Mami, chci se vdát.
Za koho? Za Romana z okolí? Nedovolím! Nemá ani řemeslo, ani vzdělání, ani kulturu!
To je můj život, mami. Už mi je osmnáct.
Viděla jsi jeho břicho? Tam duši nenajdeš vše je zaplněno tukem!
Ne jde o vzhled, je dobrý, chytrý. V městě mu nabídli práci.
A pojdeš s ním? A já tu zůstanu sama?
Budu studovat. A žít.
Sofie pláče, prosí. Jarmila si sbalí věci, vyskočí oknem a zmizí. Žádné dopisy, žádné telefonáty. Jen občas vzpomínky přes známé.
Karel dlouho žije s matkou. Založil dvorek pro odpočinek: altán, houpačku, gril, trávník, květiny. Žádné záhony, žádné brambory.
Mami, k čemu ti jsou záhony? V Březí je nový obchod! Máš všechno brambory, cukety, zeleninu. Proč si ohýbáš záda?
No, u nás se drží, že vlastní je to naše
To už bylo kdysi! Jsme v XXI. století!
Sofie souhlasí. Žije skromně, ale útulně. Karel přináší potraviny, léky, vozí k lékařům. Pak potkává dívku Markétu. Oženil se. Sofie ji přijala, ale s Markétou se neshodly. Nezatajuje však opovržení venkovského života, hlavně vůči tchyni.
Při dalším návštěvě Karel, jako vždy, obejme matku, položí potraviny, posadí se ke stolu.
Mami, musím promluvit. Mám nápad Velmi výhodný.
Zase o podnikání?
Mami, v Březí kupují pozemky! Chcou postavit chatařské sídliště. Infrastruktura, vše jak má být. Kdybych prodal tvůj dům s pozemkem, mohl bych koupit pěkný jednopokojový v Olomouci. A zbylo by mi na rozjezd.
Počkej A já? Kde budu?
Mami, nebuď rozčilená. Můžeš zůstat v penzionu nebo si pronajmout byt. Ne na ulici!
Přesunout mě do bytu?! Do dvorku, kde každá kytka je rodná? Cože, to je náš rodinný dům!
Mami, to je jen dům. Starý, nepohodlný. Dokud cena drží, musíme ho prodat.
Nikdy! sevřela pěstí. Dokud jsem naživu, dům zůstane. A v závěti tě nevymazám!
Karel prudce vstává, popadne klíče a vyběhne. Neřekl ani sbohem.
Sofie jde na dvorek. Na záhonu kvete růže v polovičním rozkvětu. V jedné ruce lopatu, v druhé sekeru. Rozhodne se zahradu přetáhnout pod zeleninu, ale neví, jak ji posunout.
Už to nešlo? ozvalo se z druhé strany plotu Lydie.
Nemám sílu. Ani v rukou, ani v srdci.
Už je pozdě! Sezóna ztracena. A tvůj Karel možná už se nevrátí.
Co doporučíš?
Přemýšlej chladně. Vše zařiď správně budeš mít jednopokojový v Olomouci. Nemocnice blízko, obchod, teplo, sousedy. Civilizace.
Sofie nespí celou noc, přemýšlí. Ráno nastoupí na autobus a jede do Olomouce. Kolem Karla. Rozhodne se ustoupit, promluvit v klidu.
Vystoupí na třetí patro. Zastaví se před dveřmi.
Z vnitřku zazněl hlas:
Věro, ona nechce prodávat! Tvrdá jako buldozer!
Pak jdi jako nákladník! Co mi má podnikání? Jsme na hraně a ty se flákáš! Ať zahyne v Březí!
Sofie zůstane stát. Pak s rozhořčením zaklepe.
Mami?! otevřel Karel.
Děkuji ti, synu, že jsi mě už pochopil! hlas se třásl. Jel jsem sem mluvit, usmířit se. A teď věz: neprodám! Nikdy! Raději se zakopám do země, než dám dům tvému podnikání!
Mami
Jděte pryč se svým démonem! křičela. Ať jejich rodiče prodávají byty! Můj dům nechoďte!
Sofie se otočí a odchází. Noc stráví na nádraží. Ráno se vrátí domů. Tři dny leží, pak se chopí sekery, ale nedokáže se k růžím přiblížit.
Ráno v zahrádce někdo zaklepe.
Kdo tam?
Mami, to jsem já. Jarmila.
Jarmilko?! ztuhla Sofie. Má dcera
Mami, jak se máš?
Jako hlas se zachvěl.
Karel volal. Říkal, že jsi zešláplá, nechceš dům prodávat. Říkal jsem mu: jdi pryč. Myslel si, že už je všechno hotovo A já pochopila, že je čas vrátit se.
Dcerko ale my
Kdy to bylo? Mám tři děti. A teď tě skvěle chápu!
Děti?
Dvě dcery a syn. A Romášek je teď štíhlý, sportuje, pracuje v IT.
A ty?..
Přijedeme o víkendu. Přinesu ti potraviny i vše, co potřebuješ. Už jsme blízko, mami.
Záhony?
Už ti záhony nebudou potřeba. Teď máš vnoučata.
Sofie rozpláče a obejme dceru.
