Kája ani sama netušila, jak se jim s Václavem podařilo vychovat tak chytrého chlapce. Obojí dokončilo jen devět ročníků, a to jen díky laskavosti učitelů. Každý svůj osud má, jak se říká, ale u Káji každé semínko nebo výhonek během týdne rozkvétalo jako bouřlivé pole, zatímco Václav měl ruce ze zlata.
Měli čtyři děti starší dceru Marušku, pak druhou dceru Vendulu a nakonec dva syny, které přivedli na svět ve stejný den Šimona a Pavla. Ten poslední byl taková oranžová pomerančová duše, která se zjevila na osince nebyly mu ještě třináct, přesto mluvil lépe než průměrná Vendula, a když nastoupil do školy, učitelé jenom zadýchali četl, psal i násobil tak, že ho hned pošlou do druhé třídy.
Možná to bylo i nespravedlivé vůči ostatním dětem, ale Pavel měl u Káji výjimečné místo byl osvobozen od domácích prací, a vše, co chtěl, mu Kája kupovala: různé knihy, dokonce mikroskop. I když přišly těžké devadesátá léta, kdy se nejen země rozpadala, ale i celý Kájčin život se v jediném roce zhroutil ztratil manžela i starou pomocnici Mařenu přesto syna nedotkla a nechala ho dál studovat, nakonec i v Praze.
O čem vůbec přemýšlíš, Kájo, říkaly sousedky, které viděly, jak Šimon tahá vodu z kohoutku, Vendula brázdí brambory na zahradě a Pavel sedí ve stínu na lavičce a čte knížku, myslíš, že ti jednou v stáří podá sklenku vody? Odejde a vše končí.
Počítejte se mnou, dám vám lekci! ozývala se Kája. Dělám, co chci.
Děti také mluvily o matce.
Proč já řezám dřevo, a on řeší rovnice? ptal se Šimon.
No, posaď se a řeš, když chceš, usmála se Kája.
Šimon vzal učebnici, seděl nad ní pět minut, pak ji zavřel a řekl:
To je blbost, raději půjdu řezat dřevo!
Nejvíc se ale rozzlobila Vendulka, která otevřeně bouřila proti speciálnímu postavení bratra a neustále se snažila udělat mu nějakou škodu jednou jeho sešit hodila do kamna, jindy mu pod boty vložila hnijící vejce.
Vždy mu dáváte ten nejchutnější kousek, křičela. A on odejde a tě zanechá, opakovala slova sousedek.
Když Pavel odešel studovat, v domě se ztišilo a ustoupilo. Kája se čím dál víc přichylovala k nejmladšímu synovi. Zpočátku mu psal podrobné dopisy, popisoval celý svůj školní život, cizí a nepochopitelný Kájci. Později dopisů bylo méně, návštěvy řídce, a sousedky se ukázaly mít pravdu. Kája to trápilo, ale tvářila se neznámě. Syn se nakonec vyučil a stal se člověkem.
Vendulka se provdala v sousední vesnici. Zeť se Kají moc nelíbil byl to snílek, stále vymýšlel nový způsob, jak se obohatit, a vždycky selhal. Teď měl otevřít pekárnu, ale banka mu úvěr nedala.
Šimon žil s Kájou a svatbu nechtěl spěchat, i když bytných snubních bylo spousta.
Ach, matko, chtěl bych si ještě trošku popovídat! Přemýšlel jsem o koupi auta. Ne o nějakém haraburdě, ale o cizím voze. Představíš si mě v tom, co?
Kája povzdechla:
No jaké auto, Šimone? Jsi už jako náš starý Arnošt. Nesni, pracuj.
To ale byla jen povídka. Šimon šel k otci, dům upravil jako na obraze, pracoval jako traktorista a často nacházel zkratky. Kája si nestěžovala, měl dobrý syn.
Co se týče Pavla o něm už Kája nic neslyšela už rok. Poslední dopis byl o tom, že jel pracovat, kam, kdo ví.
Když před domem zastavilo nové lesklé auto, Kája si pomyslela, že někoho ztratil, kdo chce zeptat po cestě. Ale tak hlasitě a drzě zahvízdal, že v matčině srdci vzplála naděje. Otevřela branku, vyšla na silnici.
U auta stál Pavel. Rozpoznala ho okamžitě, i když ho neviděla dva roky. Vypadal jako její zesnulý Václav vysoký, široký, se zlatavými vlnami. Krásný! A sousedky vykláněly hlavy z oken, aby viděly, že Pavel nezapomněl na matku, přišel ji navštívit.
Kája se vrhla k synovi, přitiskla ho k srdci. Jsi moje krev, nešlo to zbytečně.
Šimon ho přivítal zamračeně.
Auto máš pěkné, řekl závistivě.
Není moje, odpověděl veselý Pavel.
Tak komu pak patří? zeptal se Šimon.
Tobě, podal bratrovi klíče. Ber, ber, už mám i darovací smlouvu, k notáři za půlnoc.
Šimon se zmateně podíval na matku, která se usmívala.
Díky, bratře, řekl stydlivě. Ale je to drahá věc!
Není dražší než peníze, odvětil Pavel. A Vendulka?
Vendulka se provdala, spěšně doplnila Kája. Do sousední vesnice. Manžel je dobrý, pracovitý, brzy se těší na zvýšení platu.
Provdaná, říkáš? Tak pojďme na návštěvu, vezmi nás, Šimone, v tom novém autě.
Vendulka je uvítala rozpaky a tlustou. Jejich manžel Arnošt hned začal předvádět, jak je úspěšný podnikatel, že otevřou pekárnu a budou žít na pohodu.
Bzučák, přerušila ho Vendulka. Banky ti úvěr nedaly, jaká pekárna? Neslyš toho, Pavle, on je můj snílek.
Pavel se usmál a odpověděl:
S pekárnou to vyřešíme, není problém. Řekni, kolik potřebuješ, převedu ti peníze.
Arnošt byl šokovaný, dál se na Pavla nedíval důvěřivě. Už od manželky slyšel, že jeho švagrovský bratr je neúspěšný a nevděčný.
Mezitím Pavel vytáhl z kapsy malou červenou krabičku a podal ji Vendulce.
Tohle je pro tebe.
Otevřela ji opatrně, uvnitř ležely nádherné zlaté náušnice s smaragdovými kameny, přesně jako její oči. Zahřměla a hned si je zkoušela. Otočila se před zrcadlem a řekla:
Díky, Pavle, tohle je přesně to, co jsem chtěla. Kolik jsem od Arnošta žádala o náušnice, a on mi koupil jen drtič masa!
Kája seděla tiše a šťastně. Snad syn něco přinese náušnice, náramek, nebo možná pračku. Ale nic nedal, a jen když Vendulka zmínila, že po porodu odejde do nemocnice, Pavel promluvil:
Jen na chvilku, Vendulko. Vezmu si maminku s sebou, jestli chce.
Kája se dívala na syna zmateně. S sebou? Kam? Jak?
Nevím A co dům?
Co dům? Tam bude Šimon bydlet, novou paní přiveze. Bez tebe, matko, mi bude chmurně. Pojedeš se mnou? Pokud se ti nebude líbit, vrátíš se.
Kája netušila, co má říct. Celý její život s Václavem, s Mařenkou, s hroby pod starým rokem byl tady, ale on, její milovaný syn, ukazoval jiný, neznámý svět. Zajímalo ji, co by Václav řekl.
Najednou se před ní objevil její manžel na prahu šátek nakřivo, drsná ruce složené na prsou.
Co nad tím přemýšlíš, Kájo? Proč jsi ho tak vychovávala? Pro lepší život. Je čas i tobě ten život spatřit, jinak jak poznáš, že to všechno nebylo zbytečné?
Kája se usmála a řekla:
Proč ne jetMůj srdce už dlouho tluče jako starý dřevěný buben, který slyšel každé naše kroky, odpověděla tiše, zatímco se rozprostíraly stíny podzimního světla na dřevěné podlaze. Jsem tu, abych nasbírala, co jsme zaseli: lásku, která se rozrostla i v té nejhlubší samoty.
Pavel se posadil vedle ní, položil jí ruku na koleno a v očích měl jiskru, která připomínala dny, kdy byl ještě chlapcem s knihou v ruce. Přijdu s tebou, řekl, ne proto, že hledám únik, ale protože chci, aby tvá cesta pokračovala dál, ať už vede kamkoli.
V tom se otevřely dveře domu, a v prahu se objevil vysoký stín, který se pomalu rozjasnil. Byl to Václav, ale ne v podobě, kterou si pamatujeme z mládí, ale jako souhrn všech vzpomínek, všech těžkých let i radostných okamžiků. Kájo, zvolal tichým hlasem, tvá odvaha nás všechny zachránila. Vždy jsi věřila, že semínka, která zasadíš, jednou vyrostou. Teď je čas, abys sama sklidila plody.
Kája pocítila, jak se v ní roztřískává poslední zrnko pochybností. Rozhlédla se po stole, kde ležely dopisy, staré fotografické paprsky a prázdný pohár, který kdysi sloužil jako připomínka vodní studny. Jsem připravena, řekla s úsměvem, který se rozprostřel po jejích vráskách jako první jarní květy. Jedna cesta už skončila, ale další se rozprostírá před námi.
Společně, se starou rodinou v pozadí, vyrazili na silnici. Auto, které Pavel daroval Šimonovi, už se rozjíždělo a jeho motor byl jako srdce, které buší v rytmu nových začátků. Šimon, nyní muž s rozumným pohledem, sundal si klobouk a přikývl: Ať je cesta rovná, ať je domov kdekoliv.
Na konci silnice se rozprostřela rozkvetlá louka, kde se slunce dotýkalo tráv a stíny se ztrácely v dálce. Zde se Kája rozhodla zanechat staré kameny, které ji tížily, a zároveň zasadit nové pro děti, pro vnoučata, pro sebe. V ten moment uslyšela zpěv ptáků, který se míchal s šelestem listí: byl to hlas minulosti, který ji povzbuzoval, aby věřila, že všechno, co udělala, mělo smysl.
A tak, s rukama spojenýma s Pavlem, s úsměvem na tváři a s vědomím, že každý den je dar, kráčela vstříc novému úsvitu, kde se rodinné kořeny proplétaly s nekonečnými hvězdami, a kde se každá kapitola končila jen proto, aby začala další.
