Píšu vám, abych se s vámi podělila o svůj smutek.
Už mnoho let se snažím odpustit vlastní matce, ale nemohu a nechci.
Nyní jsem žena v nejlepších letech. Blíží se mi padesátka. Celý můj problém spočívá v tom, že jsem měla noční můru v dětství!
Když mi bylo devět let, naši rodiče se přestěhovali do hlavního města.
Táta si našel hezčí práci a máma se musela smířit s tím, že musí pracovat v profesi, která není její specialitou.
Uměla perfektně několik jazyků, ale nepoužívala je.
Všechny své chorobné ambice přenesla na mě a proměnila můj život ve skutečné utrpení.
Moje dětství
Zničila mi dětství
Trvala na tom, abych se učila francouzsky, anglicky a italsky. Přihlásila mě také na balet, housle a plavání.
No a co!
Ale pravda je, že jsem neměla čas prožívat své dětství a dělala jsem věci, které jsem dělat nechtěla. Například jsem vůbec netoužila dělat balet!
Po měsících trápení řekla učitelka mé matce, že mě vylučuje, protože ruším ostatní. A to se také stalo!
Z hodin houslí také nic nebylo. Neměla jsem žádný talent ani chuť!
Pořád mi říkala, že se k ničemu nehodím, když nedokážu přečíst tolik knih týdně, kolik ona chce!
Kupovala mi oblečení, které vyhovovalo víc jejímu vkusu než mému!
Šikana pokračovala až do mého dospívání, kdy jsem se k jejímu zděšení přihlásila na matematiku v jiném městě.
Přestěhovala jsem se a brzy nato se zamilovala. Vzali jsme se, ačkoli matka mou volbu nikdy neschvalovala.
Můj manžel je obyčejný muž, není bohatý, ale rodiče si zjevně přáli, abych si vzala prince.
Když se mi narodilo první dítě, snažila se mi ze všech sil poradit.
Ale já jsem sebrala odvahu a řekla jí, aby se mi už do života nemíchala!
Od té doby jsem o ní až do dneška neslyšel.
Už jsou to roky…
Někdy se mi po ní stýská, ale když si vzpomenu, co všechno mi udělala, mám vztek a nedokážu jí odpustit.
Určitě se budu smažit v pekle! Tahle situace mě tíží, ale moje bolest je nesmírná…..
Zničila mi léta dětství, nedovolila mi uchovat si na tu dobu ani jednu hezkou vzpomínku….
Řekněte mi, jak jí mám odpustit! To je nemožné!
