– Kam se chystáte? My jsme vlastně přijeli k vám na návštěvu, – opřela se o bok švagrová.
– Nemůžu vystát tvoji sestru! – zamumlala Jitka nespokojeně. – Rozčiluje mě!
– A nejen tebe! – souhlasil s manželkou Pavel.
– Všude strká nos a myslí si, že je nejchytřejší. Kdybys jen viděl, jak triumfálně se na mě dívá, když se jí podaří mě provokovat, – přes zuby vycedila Jitka. – Buď mám špatné vzdělání, nebo starou řasenku…
– Vždycky taková byla, – pokrčil rameny Pavel. – Bohužel to je vina mé matky, která jí vše dovolovala a rozmazlovala ji.
– Dobře, že žijeme sto kilometrů od tvé rodiny, – protočila oči žena.
Tchyně Milada a švagrová Adéla žily ve městě, zatímco manželé v malé vesnici poblíž.
Obě ženy byly vdovy a bydlely společně v jednom bytě, takže když Pavel a Jitka navštívili matku, automaticky přišli i k Adéle.
Pavlova sestra nevydýchávala švagrovou, takže námitky mezi nimi byly nevyhnutelné.
Po prvních pár návštěvách Jitka tiše zatínala zuby, ale pak se rozhodla Adéle postavit na odpor, protože když viděla její slabost, Milada také začala být k nevěstě kritická.
Poté vedla každá návštěva u matky ke skandálu, a tak se manželé rozhodli více k Pavlově rodině nejezdit.
Milada si toho okamžitě všimla a začala synovi volat, aby se dožadovala vysvětlení.
– Proč nejezdíte? Už dva týdny jsme tě neviděly. Nenapadlo tě, že maminka a sestra se stýská? – začala vyčítavě žena.
– Máme hodně práce, nemáme čas, – nechtěje zacházet do podrobností, stroze odpověděl Pavel.
– A co tak zajímavého? – nedůvěřivě se ptala Milada. – Manželka ti to zakazuje? Minule odjela s výrazem, jako by spolkla sto citronů.
– Říkám, že máme práci, – odpověděl Pavel a rychle se rozloučil s matkou.
Ovšem za hodinu matka znovu zavolala, že se s Adélou chystají do vesnice.
– Proč? – překvapeně se ptal muž.
– Chtěla jsem navštívit kamarádku z dětství a zároveň tě navštívit, když už sám nepřijedeš, – vysvětlila Milada.
Pavlovi okamžitě ztuhl obličej. Neodmítnul cestu k příbuzným proto, aby za ním mohli přijet.
– Možná nebudeme doma, – snažil se matku a sestru odradit od návštěvy, oznámil muž.
– Kam se chystáte? – s nelibostí se ptala Milada. – Zdá se mi, že nás prostě nechcete vidět. Pokud je to tak, řekněte to na rovinu.
– Jedeme na oslavu narozenin k přátelům, – vymyslel z fleku Pavel.
– No tak jeďte, i když máma se sestrou nepřijíždějí na návštěvu každý den, – dotčeně řekla žena a zavěsila.
Pavel se cítil provinile vůči matce a sestře, ale když si vzpomněl, jak se chovají, když se setkají s Jitkou, přestal dělat starosti.
O tom, že se matka a sestra chtěly vnutit na návštěvu, se muž rozhodl ženě neříkat, aby ji zbytečně neznepokojoval.
Ovšem za tři hodiny pochopil, že to bylo špatné rozhodnutí. Když zazvonili u dveří, Jitka spěchala otevřít.
Když viděla samolibý výraz tchyně a švagrové, žena se zarazila. Příbuzní na návštěvu rozhodně nečekala.
Pavel, který si na matku a sestru vzpomněl právě ve chvíli, kdy se manželka hrnula otevřít dveře, vyrazil do předsíně.
– Jitko, jsi připravená? Ještě nejsi oblečená? – s káravým tónem pronesl muž, předstíraje, že si nevšiml nevítaných hostů.
– Kam? – zmateně se zeptala Jitka Pavla.
– Na narozeniny. Zapomněla jsi snad? – nervózně se usmál muž. – Ach, mámo, Adélo, co tu děláte?
– Přijely jsme na návštěvu, říkala jsem ti, – klidně odpověděla Milada. – Myslíte, že nás vpustíte a nebudete držet na prahu?
– Ne, nemůžeme, jedeme pryč. Jitko, pojď už se oblékat, – přikázal Pavel a chytil manželku za ruku.
Jitka tázavě pohlédla na manžela a když ten na ni mrkl, pobrala, že se jen snaží vypoklonkovat nevítané hosty.
– Kam se chystáte? My jsme vlastně přijeli k vám na návštěvu, – opřela se o bok Adéla. – Není už pozdě jet na narozeniny?
– Ne, máme být tam do osmi, – znovu odvětil Pavel. – Za půl hodiny bychom už měli být na místě.
– Pojedeš v domácích kalhotách? – posmívala se Milada, která si všimla synova oblečení.
– Sakra, zapomněl jsem se převléknout, – zrudl Pavel a běžel se do pokoje převléct.
Adéla a Milada se na sebe nevěřícně podívaly.
Ženy s obtížemi věřily, že by Pavel a Jitka skutečně někam jeli.
Věřily, že manželé schválně vymysleli narozeninovou oslavu, aby se jich zbavili.
– Kvůli nám nelze zrušit plánovanou cestu? – zeptala se Milada, jakmile se syn vrátil do předsíně převlečený.
– Ne, nelze, – odporoval Pavel, upravujíc si límec. – Už dávno nás tam pozvali. Navíc je placeno za každého hosta. Nemůžeme nejít. Přijeďte za týden, – dodal, vědouc, že matka se urazí a odmítne.
– Můžeme tedy zůstat v bytě, dokud tu nebudete? – zeptala se Adéla, rozhlížejíc se kolem. – Počkáme.
– Ne, proč? – kategoricky odmítl muž. – Máte přece kam jet, ne?
– U syna je to přece lepší než u staré přítelkyně, – chichotala se Milada. – Navíc, už jsme u ní byly a nebyla moc ráda.
– Mám vás dovézt na autobusové nádraží? – zeptal se Pavel, narážejíc na to, že matku ani sestru by v bytě nenechal.
– Autobusy do města už nejezdí a ty zřejmě nemůžeš odvézt, – chytře se usmála Adéla.
– Mohu vám nabídnout hotel na noc, – navrhl řešení muž. – Nic víc bohužel nemohu.
Milada se zamračila. Synova odpověď ji zklamala. Doufala, že Pavel přesto svolí nechat je zůstat.
– Tedy do hotelu? – protrhl se Adély hlas. – Bojíte se nás nechat v bytě? Myslíte, že vás vykrademe?
– Ne, prostě nechceme. Co byste tu dělaly samy bez nás? – vmísila se do hovoru Jitka. – Nechceme, aby někdo byl v bytě, když tu nejsme.
– Tak co kdybych vás tedy odvezl do hotelu? – Pavel znovu snažil zmírnit atmosféru.
– Není třeba! – odpověděla Milada a obrátila se k odchodu.
Za ní vykročila Adéla, pronášející nespokojená slova směrem k bratrovi a švagrové.
Když je viděli, jak vycházejí vchodem, Pavel a Jitka si úlevou oddechli.
Vyfabulovaná cesta na narozeniny se odkládala. Už nebyla nutná.
Milada s Adélou si zavolaly taxi a odjely do města, rozhodnuty, že už se s neopatrnými příbuznými nikdy nesetkají.
Pavel si vzpomněl na svou rodinu, když potřeboval přijet na lékařskou prohlídku a někde se najíst.
Dveře mu otevřela sestra Adéla. Když viděla bratra, suše pronesla, že se s matkou hned chystají odejít a cizího člověka nehodlají nechávat v bytě.
Pavel s nelibostí pochopil, že matka se sestrou jsou na něj smrtelně uražené.
Po této schůzce se vztahy mezi mužem a příbuznými úplně rozpadly.
