Představte si ten obraz. Moje Katka módní klenot, vždy štíhlá jako rákos, stylová až k šílenství. Já jsem obyčejná žena. Trochu jsem přibrala, na tváři se objevily drobné vrásky. No, život jde dál, co tu dělat.
Každé naše setkání se mě promění v drobnou mučírnu. Dělá to nejspíše ne ze zloby, ale z nejlepších úmyslů. Přijde ke mně, zastřelí mě svým rentgenovým pohledem a začne:
Světle, tohle šaty ti vůbec nepadnou! Vypadá to jako od babičky.
Světle, ten účes ti přidá pět let k věku.
Ach, ten rtěnka! Ten odstín už deset let nikdo nenosí!
A to vše s roztomilým, soucitným úsměvem. Jako by mi chtěla popřát štěstí. Po každém takovém komplimentu mám náladu pod úrovní podlahy a týden se nechtě zrcadla dotýkám.
Bolí? To je fakt bolest! Nejsem přece obálka z časopisu, a přitom mě má vlastní sestra stále šiká do citlivých míst.
Zpočátku jsem to snášela, žertovala, měnila téma. Ale poslední kapkou se stal mamín jubilejní večírek.
Připravovala jsem se na ten den jako na svatbu. Koupila jsem si novou šaty, udělala elegantní účes, nalíčila se. Cítila jsem se jako královna, upřímně!
Sešli se všichni v restauraci v centru Prahy. Hosté, příbuzní, všichni slavnostně oblečeni, veselí. Pak ke mně přistoupí Katka, prověří mě od hlavy až k patě a hlasitě, aby ji všichni slyšeli, vyhrkne:
Světle, co je to za šaty? To je směs smíchu a hříchu jako u naší tety Šárky z vesnice. Kdybys se mnou vůbec poradila, vybrala bych ti něco slušného.
V tu chvíli cítím, jak mi země mizí pod nohama. Udělala to před všemi! Prostě mi do duše zakouzlila. A co z toho, do pekla, zůstalo ze sváteční nálady?
A najednou se mi rozsvítí světlo. Už dál nebudu mlčet! Myslím, že je na řadě moje. A já, dívky, jsem na ten večírek připravena jako nikdy předtím
Nevytvořila jsem rvačku. K čemu? Hluboce jsem se nadechla, usmála se nejkrásnějším úsměvem a přerušila ji v polovině slova.
Katko! zvolím nahlas a radostně. Děkuju ti z celého srdce! Opravdu oceňuji tvou starostlivost! Jsi v naší rodině odborník na poukazování chyb ostatním!
Katka se rozzáří. Myslí si, že ji chválím. Naivita, že?
Když jsi tak odborná na všechno, pokračuji a vstávám ze židle s krabicí, kterou jsem předem připravila, rozhodla jsem se ti udělat dárek!
Všichni hosté zvědavě sledují naše strany. Podám jí pěkně zabalený balíček včervenou stužkou. Katka ho dychtivě rozbalí, jistě si myslí, že jsou to parfémy nebo kosmetika.
Uvnitř, dívky, leží elegantní certifikát na drahý papír. Na individuální konzultaci u známého psychologa s názvem: Jak zvýšit sebevědomí, aniž bys snižovala ostatní. Přečtu to nahlas, aby to slyšeli všichni i ti v kuchyni a řidič mikrobusu, který projíždí kolem restaurace. Ach, jak jsem ho tehdy potkala!
Tady máš, ségra! dodám, když na mě zvedne oči. Myslela jsem, že ti to přijde vhod. Pomůže ti stát se opravdu sebejistou, místo abys posilovala sebe na úkor ostatních. Jak říkají, trefa do černého!
Musela jsem vidět její tvář! Nejprve zcela zmatenou. Pak pochopení. A nakonec červené ruměna, které se nedá popsat slovy.
V sále nastane ticho, pak se ozve hlasitý smích jednoho ze strýců. Následují ostatní. Všechny ty její špičky, otrávené poznámky, vyplavou na povrch! Chtěla mě ponížit, ale místo toho se ukázala jako posměšná postava.
Finále přijde okamžitě. Katka něco zamumlá, popadne tašku a vyběhne z haly
A odpovím na otázku, kterou si jistě kladete ano, usmířily jsme se. Jsme přece sestry.
Od té chvíle, představte si, Katka už nikdy neřekne slovo o mém vzhledu. Když se setkáváme, mluvíme jen o počasí. A víte co? Je to vlastně příjemné.
Takový je příběh. Děkuji, že jste poslouchali až do konce! Pokud vás to zasáhlo, dejte like, budu moc ráda! A určitě napište do komentářů své vlastní příběhy stalo se vám něco podobného? A podělte se o to s kamarádkou je to skvělé!
