Dobré zprávy
Už zase jsem umyl nádobí. Třetí den to hnije ve dřezu. Ani čistá hrnek už nezbyla. Čekal jsem, čekal… Co dělat? Přišel jsem z práce, hladový, naštvaný, utahaný.
Co na tom, kdo se o babičku staral! Byt je právně můj! hádá se se mnou má matka. Moje vlastní matka mi hrozí soudním sporem. Proč? Protože byt mojí babičky
Dnes jsem si zapsal do svého deníku chvíli, která mi změnila pohled na to, jak vnímám rodinu a vztahy. Můj muž, Petr, je velmi přísný a náročný člověk.
Vysadivši svou milenku z auta u tramvajové zastávky pod zamračenou oblohou Žižkova, Radek Bučinský jí naposledy pohladil po vlasech, rozloučil se šeptem
Dobré zprávy
Tak co, oddací list přece jen drží víc než společné bydlení? vysmívali se Haně chlapi, jejich hlasy se jí vlekly za ušima jako zvuky vlaků na nádraží v Brně.
Dobré zprávy
No jo, prý je oddací list přece jen silnější než žití na psí knížku, smáli se mužští Daně. Na třicet let od promoce rozhodně nejdu, z toho budu mít jen depku.
Víš, já ti dneska musím povyprávět příběh jedné ženy, která si vážně prošla těžkým obdobím. Je to jako kdyby ji život zkoušel, kolik toho vydrží.
Jednoho dne, když Lukáš pohodlně podřimoval na své posteli, si uvědomil, že jeho plyšový levhart chybí. Okamžitě vyskočil a začal pátrat po celém bytě
Vzpomínám si, že už dávno mé příbuzné čekali, až opustím tento svět. Mysleli si, že se mi podaří převzít můj byt, ale už jsem si všechno dopředu zabezpečila.
Drahomíra a Marek se před více než deseti lety spojili v manželském svazku. Byly to už třicetiletí, on řídil velkou firmu v Praze, ona pracovala v salónu







