Happy News
Občas život přinese takový příběh, že si pak říkáš – to není možný, aby se to stalo. Ale stalo. Na sídlišti u paneláku v Havlíčkově ulici se objevil pes.
Božena poprvé zaslechla vytí v sobotu, když se vracela z noční směny. Dlouhé, tesklivé – až jí přeběhl mráz po zádech. Zastavila auto před domem a naslouchala.
Odešel jsem k mladší. A po čtyřech měsících jsem začal postrádat domácí jídlo, řízky a pořádek. Manželka mě ale zpátky nepustila. Zpověď třičtyřicetiletého Marka.
Jaromír se vrátil z honu rozzlobený jako vosa v láhvi. Holínky odhodil u prahu – jednu doleva, druhou doprava. Kabát mrštil na věšák, netrefil, ani ho nezvedl.
Když zeť přitáhl na chatu ošuntělého psa, tchyně málem omdlela samým rozhořčením. Jenže měsíc nato tenhle toulavý kříženec zachránil rodinu před ztrátou
„Tak tedy,“ pronesla tchyně z prahu, aniž by pozdravila nebo si zula boty, „co to máš za chlív v předsíni? Lidi bydlí, a u vás jako u bezdomovců!
Dnes se mi ulevilo, když jsem konečně zavřela krám. Dva dny volna přede mnou, žádné fronty, žádné vážení zboží, žádné vykládání a nakládání.
– Víte, dáš si čaj? – ozvala se z kuchyně sousedka Božena Novotná. Občas k němu chodila – přinesla koláče, jindy polévku. Říkávala: „Jsi sám jako kůl v plotě.
Někdy život přinese takové příběhy, že si pak říkáš – to snad není možné, aby to takhle bylo. Ale bylo. Na sídlišti u paneláku se objevil pes.
Bylo to padesát na padesát, dokud jsem si nenašetřila na svůj byt. Hned se chtěl ženit a pořizovat společný majetek. – Barbora, 42 let. „Oficiálně se brát nebudu.