Dobré zprávy
Promlčení ještě nenastalo – Paní, vy vůbec tušíte, kdo já jsem? Eva Pavlová nezvedla hned hlavu. Dopsala záznam do návštěvní knihy, pečlivě udělala
Dobré zprávy
Když se ticho v sále stalo až téměř nesnesitelným, první potlesk zazněl jako rána. Jeden, potom druhý. Za chvíli sál vybuchl v ovacích. Lidé vstávali
Víš co, stalo se něco fakt zvláštního a těžko pochopitelného během křtu jednoho kluka tady v Praze. Nikdo z těch, co byli přítomni, nikdy neviděl miminko
Ty už mě přece nikdy nemilovala. Vzala sis mě bez lásky. Teď mě opustíš, když jsem onemocněl Nikam nejdu! pevně pronesla Radka a objala Karla. Nikdy tě neopustím!
Já i můj manžel jsme se prosadili vlastním úsilím, zatímco naši mladší sourozenci dostali od rodičů nemalou podporu. Nikdy jsme neměli pocit, že bychom
Telefon ležel na hraně stolu a začal vibrovat právě ve chvíli, kdy Marie Chládková vytahovala z lednice máslo. Na displeji se objevilo: Honza usmála se
Dobré zprávy
Když ticho bylo tak ostré, až se stalo skoro nesnesitelným, první potlesk zazněl jako výstřel. Jeden, pak druhý. A za chvíli celá koncertní síň vybuchla
Jedno ráno můj táta jede autem do práce a zastaví se na čerpací stanici, aby natankoval plnou nádrž. U pumpy sedí mladá těhotná dívka, devatenáctiletá
Můj syn se oženil už ve věku třiatřiceti let. Dnes je to možná běžné, ale tehdy se to považovalo za pozdní svatbu. Vzal si ženu, když jeho přítelkyně otěhotněla.
Deník, 12. března Babičko Eliško! Proč chováte vlka na dědině? vykřikl Vojtěch za plotem. Ještě teď mi to zní v uších, i když uběhlo už několik dní.







