Můj syn se oženil už ve věku třiatřiceti let. Dnes je to možná běžné, ale tehdy se to považovalo za pozdní svatbu. Vzal si ženu, když jeho přítelkyně otěhotněla. Byli jsme šťastní, protože se nám narodilo první vnouče, holčička. Ta radost si dobře pamatuji, byla to velká událost v celé rodině.
Moje snacha není vůbec zlá, naopak, je výborná hospodyňka, v domě má vždy pořádek, je mladá, pohledná a dokáže i plést, což mě opravdu překvapilo já jsem si s jehlou moc nerozuměla. Zkrátka je to mladá žena s normální povahou, syn je spokojený a já si ani nemohu nic víc přát.
Když naše vnučka oslavila třetí narozeniny, oznámili nám, že čekají druhé dítě. Narodil se nám chlapec, a začali přestavovat dům, který zůstal po mé babičce. Měla jsem radost, že rodina roste a že se dům modernizuje. Ale za necelé tři roky přišla švagrová s tím, že čekají třetí dítě. A za další dva roky byla opět těhotná.
Žijeme převážně z platu mého syna, který umí všechno spravit a pustí se do každé práce, zvládá i stavbu domu, vždy dělal vše sám. Jenže, je pouze obyčejný řidič, proč potřebuje třetí dítě? Skoro vůbec není doma, neustále maká na různých brigádách.
A před Vánoci mi snacha předala seznam věcí, které děti potřebují. Myslíte, že tam byly sladkosti nebo hračky? Ne. Jen samé potřebné věci, dokonce masážní olej, ponožky, punčochy, legíny samé věci, které se nedají dokoupit jen tak z reklamy.
Ptala jsem se syna, kde hodlají porodit čtvrté dítě, ale on to odbyl mávnutím ruky.
Vychovala jsem zodpovědného a pracovitěho syna, který se nebál vzít jakoukoliv práci. Jeho žena má téměř pětatřicet let, nikdy nepracovala, v žádné továrně, v obchodě ani v kanceláři, nemá žádnou pracovní historii. Možná ve čtyřiceti bude čekat páté dítě, a mne by to už ani nepřekvapilo. Ale já tady nebudu věčně, nebo jednou zestárnu a už nebudu moct pomáhat. Matka mojí snachy už zemřela, a kromě mě jí nikdo nepomáhá alespoň už dům konečně přestavěli. I tak žijí pohromadě ve čtyřech dětech a pořád to není vila, jen malý domek.
Zeptala jsem se jí: Až jednou přestanou dávky, co budeš dělat? Kde najdeš práci, když ti bude čtyřicet a nikdy jsi nikde nedělala? Odpověděla mi, že si nějak poradí. A když nedej Bože, by se něco stalo mému synovi, co bych dělala? Jak bych dokázala uživit tolik vnoučat?
Mám ještě jednoho syna, ten mi vyčítá, že trávím velmi málo času s jeho dětmi, protože veškerý čas teď věnuji rodině svého prvního syna. Dříve jsme to tak asi neřešili, ale dnes, když vzpomínám zpět, člověka až zamrazí, kolik proměn jeden život přináší.