— Stejně jsi mě nikdy opravdu nemilovala… Vzala sis mě bez lásky a teď mě necháš, když jsem onemocně…

Dobré zprávy

Ty už mě přece nikdy nemilovala. Vzala sis mě bez lásky. Teď mě opustíš, když jsem onemocněl
Nikam nejdu! pevně pronesla Radka a objala Karla. Nikdy tě neopustím! Jsi nejlepší chlap na světě

Karel tomu nedokázal uvěřit. Celý den cítil splín a tíhu

Radka byla vdaná pětadvacet let a přesto pořád přitahovala muže. Už za mlada byla mezi kluky v Chrudimi tou nejžádanější i když, popravdě, kráska nikdy nebyla.

To už na základce po ní pokukovali všichni kluci ačkoli Radka byla s pohledem klidná, obyčejná holka s hnědými vlasy a mimořádným úsměvem.

Přesto se nikdy neodhodlala rozvést s Karlem, i když byl člověkem dosti svérázným.

Ne Radka s Karlem zůstala až do jeho smrti. Vychovali spolu dceru, Aničku, poslali ji na studia. Anička se vdala za Čecha, ale odstěhovali se do Brna a teď jim posílali fotky jejich nového života a zvali je na návštěvu. Radka s Karlem pořád ne a ne se rozhoupat Možná se Radka nakonec za Aničkou podívá. Karel už nemůže.

Karla před pár lety smetlo auto, jakousi absurdní nehodou Později Radce řekli, že mu za volantem nejspíš přišlo nevolno, srdce, roztržitost, auto vylítlo ze silnice.

Možná upadl do bezvědomí? zamyslela se Radka nahlas.

Už se to nikdy nedozvíme, povzdechla její kamarádka, lékařka Ivana. Prostě: těžké poranění, neslučitelné se životem.

Radka byla v šoku. A Ivana jí se vším pomáhala. Zjistila, co bylo třeba, zařídila pohřeb.

Tak Radka zůstala sama v domě, který s Karlem celý život postupně opravovali v malém východočeském městečku.

Dům pro dva byl tak akorát. Když přijeli hosté, ani nevypadal tak velký, ale pro jednu ženu byl teď až moc prostorný a docela tížil.

Dům je prostě dům. Potřebuje mužskou ruku

Aničku přivezli na pohřeb otce. S matkou rozebíraly prodej domu, možnost koupit byt a Radčina potenciálního přesunu do Brna.

Ne, to určitě ne! odmítavě mávla Radka rukou. Nestavěla jsem tenhle dům, abych ho prodávala! A do Brna? Já mám svůj život tady. Tvoje Brno ať si je.

Mami

Ale no tak, Aničko! pousmála se Radka skrz slzy. Vždyť jen žertuji.

Pokud vážně jen žertuješ třeba to nebude tak hrozný.

Nikdo pořádně nevěděl, co dál. Karel byl složitý člověk. Uměl být i starostlivý, i výbušný. V dobrém rozesmál, v horším Radce vynadal a ničil jí nervy. Později se omlouval, a ona mu odpouštěla. Nezasekávala se v minulosti. Tak si spolu žili pětadvacet let. Šílené

Anička zůstala pár dní, pak ji povinnosti odvedly zpět potřebovala držet rodině pohromadě. A Radka zůstala sama.

I když sama věděla, že jí to tak dlouho nevydrží.

A měla pravdu. Půl roku byla v tichosti smutná, a když si otřela slzy, najednou kolem ní byl houf nápadníků. Už kdysi maminku překvapovalo, co na ní muži vidí.

Proboha, co na tobě všichni mají? padají ti k nohám! Pěkná jsi, ale princezna to z tebe nikdy nebyla!

Ty jsi ale milá, mami, smála se Radka, malovala si rty před zrcadlem. Krása není všechno. Žena má mít prostě šarm, jiskru.

Ještě že tě mají ti chlapi! Jdi, ať ti ženich neuteče.

Jiný přijde, pokrčila Radka rameny.

A tak uplynulo téměř třicet let od této debaty s matkou a nic se pro Radku nezměnilo. Ženy v hospodách si stále stěžují, že po čtyřicítce už žádní chlapi nejsou. Ona tomu nikdy nerozuměla i ve čtyřiceti šesti měla dva ctitele a oba slušné.

K Radce nejvíc táhlo srdce k Michalovi. Byl okouzlující, vzdělaný, bylo s ním o čem mluvit. Prostě typický sympaťák z Hradce na kávičku i do divadla jako stvořený.

Ale mistrovství měl hlavně v řečnění. Radka jeho slovům až příliš ráda naslouchala, ale po zkušenostech dobře věděla tenhle chlap není pro život. Ne pro její velký dům.

Druhý ctitel byl Petr. Obyčejný, silný chlap z Vysočiny. Vydržel vypít kýbl piva, uměl vzít za každé řemeslo, ze všeho udělal práci srdcem. Zlaté ruce, dobré srdce, pevná povaha.

Nemluvil v básních, spíš byl zamlklý a skromný. Ale když už vypil, ožil, vykládal historky, vtipy, smál se s ostatními. I když toho Petr zvládl vypít dost, ráno byl vždy při síle, polil se studenou vodou a pustil se do práce. Moc nemluvil, ale když něco řekl, stálo to za to. Toho si Radka vybrala.

Michal její rozhodnutí těžce nesl a odešel z jejího života.

Radka si vzala Petra, a on byl ze štěstí celý rozzářený. Na svatbě si pořádně přihnul, zpíval, tancoval, objímal ženicha šťastný jak blecha.

Ty jsi teda rychlá, dobírala si ji Ivana. Ještě ani rok není, co tu Karel není, a ty už se vdáváš. Ženské v našem věku hledají chlapa jak jehlu v kupce sena, a tobě stačí vyjít ven.

Ještě něco řekni o tom, že jsem nikdy nebyla moc hezká! smála se Radka.

Neříkám nic, ale že jsi vždycky byla podezřele populární, je fakt

Já sama nevím, čím to. To si vyřiď s mojí mamkou.

Radka zamrkala na Ivanu a šla tancovat se svým mužem právě ji pozval. Tancovala a v duchu rozptylovala poslední pochybnosti.

Co na tom, že Petr není žádný velký řečník? Je silný, šikovný, rukama umí úplně všechno a navíc vypadá dobře. A že je tichošlápek? Třeba je to vlastně dobře.

Kdyby si místo něj vybrala Michala, z krásných slov by se nenajedla.

Za pár měsíců Petr proměnil zahradu v pohádku. Vykácel staré stromy, srovnal terén na záhonek, postavil altán, doma vyměnil vypínače, spravil laťkový plot.

Měla Radka zlaté ruce vedle sebe. A ještě že na lepší časy došlo i ve financích Petr šikovně vydělával a často Radku obdaroval drobnostmi.

Když si srovnala první roky s Petrem s pětadvaceti lety s Karlem, hlavou jí blesklo: Škoda, že jsem se s Petrem nepotkala dřív!

Celé letní večery grilovali na zahradě a večeřeli v altánu u krásného dřevěného stolu. Radka po jídle mhouřila oči jako spokojený kocour. Petr ji s úsměvem pozoroval.

Co je? culila se na něj Radka.

Nic, jen jsem rád.

Petr už ani nedoufal, že po nepovedeném prvním manželství ještě potká ženu jako je Radka.

Šťastní byli čtyři roky. Pak Petra začaly trápit potíže unavoval se, hubnul, pivo mu přestalo chutnat a když si výjimečně dal, bylo mu zle.

Petře, to není normální. Musíš k doktorovi! zpustila Radka poplach. Nečekej, prosím.

Ale no tak, Radko! To přejde!

Nežijeme ve středověku! Co když to samo nepřejde? Bojíš se snad doktorů?

Ale prosím tě, to není ono.

Petr nechtěl Radce přiznat svůj strach. Bál se jediné věci: že pokud se ukáže, že je vážně nemocný, Radka ho opustí. Že nebude chtít maroda doma.

Petr nebyl hloupý. Dobře věděl, že ho Radka nikdy nemilovala jako z románů spíš si ho pragmaticky zvolila k životu. On ji ale miloval! I když věděl, že není její skutečnou osudovou láskou.

Poprvé ji viděl v supermarketu, zoufale hledala v kabelce peněženku a on tu její roztomilou ztracenost neodolatelně pocítil. Chtěl ji chránit už tehdy.

I jeho máma, když ji poprvé spatřila, tajemně poznamenala:

Synku, žít si s ní budeš, ale co v ní vidíš, to já nepochopím. Není to krasavice a mladá dávno nebyla. Za tebe by se holky praly!

Ale Petr nechtěl nikoho jiného než Radku. A jestli teď opravdu onemocněl bude ji vůbec ještě zajímat?

Nakonec ho nepřesvědčila k návštěvě lékaře. Byla sobota večer. U nich doma seděla Ivana s manželem Standou. Petr se Standou popíjeli na dvoře pivo a opékali klobásy. V kuchyni Radka s Ivanou krájely zeleninu a Ivana nadhodila:

Je Petr nemocný?

Sama nevím! rozhodila rukama Radka. Prosím ho, ať jde k lékaři Ty jsi přece doktorka. Podívej se na něj! Nezdá se ti bledý?

Zhubnul. A má trochu nažloutlou kůži asi žlučník nebo játra?

Ježíši, Ivano, zkus ho přesvědčit ty! Mohl by tě poslechnout!

Ivana se zadívala kamarádce do očí.

Radko, a ty ho vůbec miluješ? Mám na mysli upřímně. Vzpomínám si, že sis nebyla jistá

Radka skousla ret a mlčela.

Ivana to už nestihla: Petr omdlel při jídle. Přivolali sanitku. Radka jela s Petrem, držela ho za ruku.

Operovali ho téměř okamžitě.

Tumor na játrech.

Rakovina? polekala se Radka.

Zatím vyčkáváme na výsledky.

Naštěstí šlo o nezhoubný nádor, ale byl už velký. Bez operace by Petra zabil.

Lékaři zakázali Petru téměř všechno. Řekli, že rekonvalescence potrvá dlouho a není jisté, zda se ještě někdy plně zotaví. Věk

Petr byl zničený. V nemocnici ho navštívila jeho maminka.

Radka byla v práci, maminka přišla s domácím rizotem. Petr měl povoleno sotva pár jídel.

Synku, ty nejsi k poznání! lomila rukama paní Věra. Vyhrál jsi, žiješ, tumor pryč místo abys byl vděčný, tak jen ležíš jak ve vlaku do Říčan. Koukej aspoň to rizoto.

Nemám hlad.

Musíš jíst! A co Radka, chodí za tebou?

Chodí zatím. utrousil Petr.

Zatím? Máš pocit, že tě opustí? To by byla hloupá!

Pro mě už je konec. Nic neumím, makat nesmím, je mi padesát a už jsem za zenitem. Komu budu k užitku?

V tu chvíli vešla Radka do nemocničního pokoje, utřela si ruce a přišla k posteli.

Tak co zas brbláš, invalidé? Ručky, nožky máš, zbytek sroste. Víš, co jsem o játrech četla?

Co?

Játra se dokážou úplně zregenerovat. Když ti zůstane jen padesát jedna procent narostou zpátky. Tobě zůstalo šedesát! Dej jim čas.

A mám ho ještě dostatek?

Cože?

Čas.

Petře, řekli ti něco a já to nevím? Skrýváš něco přede mnou?

Ne, to není ono

Petra po pár dnech propustili a začalo nejtěžší období jeho života. Stačilo trochu pracovat na zahradě a bylo mu zle. To ho ubíjelo nejvíc.

A blížily se kulatiny plánoval krásnou oslavu a teď? Nesmí si dát klobásku, pivo, nic. Paráda!

Radka jako by nepostřehla, jak špatně na tom Petr je jedla dietně spolu s ním a neřešila, co nesmí.

Radko vzchopil se jednou. Co s námi teď bude dál?

V jakém smyslu?

No pomalu se zotavuju. Opustíš mě teď? Radši mi to řekni rovnou.

Proč bych tě opouštěla? S tebou mi je dobře.

To proto, že jsem zvládal všechno dělat. A teď sám sobě překážím.

Ale prosím tě Dej se dohromady! Uvidíš, bude líp.

Snažím se! Ale dva pohyby kladivem a mám dost, jako bych přeložil kamion uhlí

Radka přišla zezadu a objala ho okolo pasu. Přitulila tvář k jeho zátylku.

Miluju tě. Nikdy tě neopustím. A s uzdravováním nespěchej, nech tomu volný průběh.

Opravdu? Myslíš to vážně?

Pravda pravdoucí.

Radka Petra neopustila. Uzdravoval se pomalu, ale jistě.

K narozeninám mu uspořádala oslavu bez tvrdého alkoholu aby neměl pocit, že je vyřazený.

Sešlo se pár kamarádů. Seděli v altánu, hráli Dostihy a sázky a smáli se.

Máš štěstí, Petře, na ženu, říkali kamarádi při odchodu.

Tak vy si teď půjdete nalít doma za moje zdraví, co? poškádlil je Petr.

Zasmáli se a rozloučili. Večer pak seděli s Radkou na zápraží, dívali se na hvězdné nebe. Byli šťastní. A Petr měl poprvé po dlouhé době pocit, že snad bude zase dobře.

Uvěřil, že se opravdu zotaví. A že Radka ho nikdy neopustí.

Objal ji pevněji.

Co je?

Všechno je v pořádku! usmál se.

Konečně, šeptla Radka a políbila ho na tvář.

Byli šťastní…

Pokud chcete další naše příběhy, napište komentář a nezapomeňte nám dát palec nahoru. Právě vaše podpora nám dává sílu psát dál.

Rate article
Add a comment