Dobré zprávy
S příchodem jara napadlo mé rodiče, že prodají pole za vesnicí. Věk se na nich podepsal a zdraví jim nedovolovalo starat se o půdu tak jako dřív.
Dobré zprávy
Už s vámi nechci bydlet! Vám se nikdy nic nelíbí! křičela Ivana na svou matku, v očích smíšený vztek a bolest. To jsem si vytrpěla v dětství tam nechoď
Rozhodl jsem se, že se ožením, pronesl syn u večeře. Otec se pousmál, matka přestala žvýkat a pohlédla na něj. Cože? zvedla obočí. S kým?
Martin koupil ten nejlepší pugét květin a s napětím se vydal na schůzku. Ve vybraně slavnostní náladě čekal u fontány na náměstí, držel v ruce kytici.
My nejsme odpad, synku. Tati, říkám ti ne. Ty mě neslyšíš? Tohle haraburdí patří na skládku, ne domů! Synův hlas zabolel do uší. Hana Petrová strnula u
Odejdi, ty nevděčná holko! zvolal otec a Ludmila opustila rodinný byt v Brně. Osm let uplynulo, co ztratila matku, a teď, v osmnácti, Ludmila ukončila
Dobré zprávy
Už s vámi nechci žít! Pořád vám něco vadí! dívala jsem se na mámu rozčíleně i dotčeně. V pořádku, když jsem byla malá: tam nechoď, to nedělej, ale teď
Jsem vdaná už deset let. S manželem bydlíme v Praze a stále splácíme hypotéku na náš byt. Děti jsme zatím neměli odvahu mít chceme se nejdřív finančně
Alena se právě vrátila z obchodu domů a začala vybalovat nákup z tašek. Najednou zaslechla z pokoje syna a snachy podivný hluk, a tak se šla podívat, co se děje.
Vešla dovnitř bez zazvonění, v rukou držela něco, co se hýbalo. Lucie nikdy dřív do bytu nevcházela bez ohlášení, a už to samo přimělo paní Boženu Hrubou







