Rozhodl jsem se, že se ožením, pronesl syn u večeře.
Otec se pousmál, matka přestala žvýkat a pohlédla na něj.
Cože? zvedla obočí. S kým?
S ní. Je nová. Tak krásná, tak chytrá, tak okouzlující, povzdechl si apaticky syn, opíraje si hlavu o ruku.
Kvůli té dívce ztratil chuť k jídlu a nebyl schopný se na nic soustředit.
Ví ta dívka o tom? otázal se otec, když potlačoval smích.
Ano… Dnes jsem jí to řekl a řekla, že jí to nevadí, jenom chce, abych měl byt.
Máš nějaký? podivila se matka.
Jistěže mám. Tedy… my přece bydlíme v bytě. Táta má auto a slíbil jsem jí, že ho půjčím na svatbu…
Otec zavrtěl hlavou, jako by říkal, že na něco takového rozhodně nepřistoupil a auto synovi rozhodně jen tak nedá.
A co ona? Je to dobrá nevěsta? matka už byla součástí rozhovoru.
Ano, odpověděl nadšeně syn. Je milá a krásně mluví.
Matka už se smála, ukazovala na talíř před synem.
No vidíš, ty stejně vůbec nejíš.
Nech ho být, on pořád myslí na svatbu, žertoval otec. Ale zakazuji ti ženit se, dokud mi neukážeš známky z matematiky a češtiny.
Syn se na otce zděšeně podíval. Celý den přemýšlel o dívce, neudělal žádný úkol. A dnešní diktát napsal strašně špatně, protože ho nová dívka v třídě neustále rozptylovala. Byla nejkrásnější, jakou kdy viděl, a rozhodně nebyl jediný, kdo ji zbožňoval. Veškeré síly vložil do snažení získat její srdce, zatímco se jeho školní výsledky rozplývaly jak mlha nad Vltavou.
Prosím tě, tati!
Teď když jsi jedl, jdi a dělej si úkoly. Žádná svatba, žádný byt, žádné auto, dokud jsou tvé známky pod čtyřku.
Syn uraženě vstal od stolu a odešel do svého pokoje.
Ach, ti páťáci, vzdychla jeho matka.
No né…, souhlasně zamumlal otec, zatímco venku na Žižkově omšelý tramvaj zamířil ke svému snu.