Dobré zprávy
Poslední cestující v autobusu Hele, musím ti něco vyprávět. Představ si: noční autobus v Brně, trasa číslo jedenáct, z konečné Slatinská tam a zase zpět.
Trvalo mi patnáct let, než mi došlo, že moje manželství je jako to předsevzetí, že začnu chodit do fitka v lednu zpočátku plné elánu, ale pak zůstane zapomenuté
Smlouva o lásce Liběna seděla za dlouhým stolem, jehož povrch byl doslova utopený v záplavě svatebních katalogů. Listy ubíhaly v rytmu podivné hudby, stránky
Zeď v její prospěch Magdo, proč se do toho rozhovoru vůbec pleteš? Viktor ke mně ani neotočil hlavu. Stál u okna s pohárem v ruce, ramena široká, postoj
Obtížný člověk Panebože, Jirko! Ty jsi ale těžký člověk, s tebou je taková práce! Proč prostě nemůžeš udělat, o co tě prosím, no? Mladá žena, která zrovna
Trvalo mi patnáct let, než mi došlo, že moje manželství je jako to předsevzetí, že začnu chodit do fitka v lednu zpočátku plné elánu, ale pak zůstane zapomenuté
Sousedka odshora Alenko, kam jsi mi dala ten můj hrnec? Ten velký, ve kterém vždycky vařím guláš? Paní Marie, stál uprostřed cesty. Dala jsem ho tamhle
Modrá punčocha Maruško, zastoupíš mě prosím zítra? Moje tchyně má narozeniny. Musím jí popřát. Neměla jsi jí náhodou nedávno svátek? podívá se na mě Marie
Bílý ubrus, šedý život Boršč byl výborný. Jana to věděla jistě, ochutnala ho při vaření třikrát a pokaždé byla spokojená. Mladá červená řepa z trhu, maso
Věděla jsem, že můj manžel má milenku. Rozhodla jsem se ji přijmout do práce prý jsem byla blázen. Když jsem našla zprávy mezi manželem a tou druhou, nebrečela jsem.









