Dobré zprávy
Modrá punčocha
015
Modrý punčocháč Středa, 13. března Ráďo, prosím tě, můžeš mě zítra zaskočit? poprosila mě dneska po práci Petra. Tchyně má narozeniny, musím jí popřát.
Dobré zprávy
Zradil mě a teď si diktuje podmínky: Manželova nevěra, vydírání kvůli dceři a boj o rodinu v české d…
0305
Ultimáta po česku Hele, Lenko, já fakt nemám čas ani chuť poslouchat tvoje věčný stížnosti. Buď vypneš ten režim ublížené oběti a pojedeme dál jako normální
Dobré zprávy
Bál se, že se vrátí…
095
Bál, že ho zase vrátí Když jsem ho poprvé uviděla, seděl úplně u zdi. Neštěkal, nežebral o pozornost, nepřibližoval se. Jen tam seděl s čumákem zabořeným do rohu.
Dobré zprávy
Ztratila jsem peněženku. Vrátil mi ji muž, jehož tvář znám z rodinných fotografií. Ale nikdo mi nikdy neřekl, kdo to vlastně je
010
Ztratil jsem peněženku. Vrátil mi ji muž, jehož tvář jsem znal z rodinných fotografií. Ale nikdo mi nikdy neřekl, kdo to je. Ztratil jsem peněženku v obchodním centru v Brně.
Dobré zprávy
“Anděl” s tajemstvím
098
Anděl s tajemstvím Igor seděl v kuchyni u své maminky, objímající v dlaních horký hrnek čaje. Pohled mu zářil zvláštním nadšením a na tváři se mu neustále
Dobré zprávy
Nesmíš zpívat!
014
Nesmíš zpívat Usmíváš se špatně. Ivana si nejdřív myslela, že to neplatí jí. Dlouze si prohlížela ruce složené v klíně, na nichž ležely i záhyby tmavě
Dobré zprávy
Nečekala jsem na své „první lásky“ – je mi už 62 let… Ale když se mě jedna z mých studentek ptala během rozhovoru na minulost, zjistila jsem, že mě můj první láska hledal celých 40 let… A to byl teprve začátek… Po čase jsem odhalila jeho skutečnou minulost, nakonec zůstal s prázdnýma rukama…
020
Já nehledala svou první lásku, už mi je 62 let Jenže když si se mnou jedna z mých žákyň dělala rozhovor, zjistila jsem, že mě hledal celých 40 let A to
Dobré zprávy
Maminko, usměj se Karolína nikdy neměla ráda, když k nim domů přišly sousedky a poprosily maminku, …
052
Mami, usměj se Jitka nikdy neměla ráda, když k nim přicházely sousedky a prosily její mámu, aby zazpívala písničku. Zazpívej, Andreo, máš krásný hlas a
Dobré zprávy
– Co nemají vlastní rodinu? Proč jsi je sem přivedla? Je ti jich líto… Líto? A co nás, nám není líto…
091
Cože, nemají žádné příbuzné? Proč jsi je přivedla? Je ti jich líto? A co nás? Sotva se tu vejdeme sami! Zítra zavolej na sociálku, řekl jsem ti to!
Dobré zprávy
Ty jsi můj celý svět
012
Jsi můj svět Jakub seděl u dětské postýlky a neodtrhával zrak od spící Marušky. Holčička ležela na boku, ústa lehce pootevřená, a její klidný dech sotva