Happy News
Dnes večer mi Božena Nováková vyprávěla příběh, který mě nenechal chladným. Musel jsem si ho zapsat. Květa si olízla bílý krém ze lžičky.
Krabice stála u nohou třetí den a dno už změklo od ranní vlhkosti. Božena narovnala ručník uvnitř, přepočítala koťata: všech pět. Dvě šedá, dvě pruhovaná
Krabice stála u nohou třetí den a dno už bylo rozmoklé od ranní vlhkosti. Květa narovnala ručník uvnitř, přepočítala koťata: všech pět. Dvě šedá, dvě pruhovaná
— Martino… — Štěpán se podíval na manželku a těžce si povzdechl. — Promiň, ale letos tu dovolenou u moře budeme muset zrušit. — Jak to zrušit?
— Martino… — Karel se podíval na svou ženu a těžce si povzdechl. — Promiň, ale letos tu dovolenou u moře budeme muset zrušit. — Jak to zrušit?
Prožila jsem v manželství osmnáct let. Polovinu v režimu „vydrž, on už brzy prorazí“, druhou polovinu v režimu „já se zblázním, když to nepřestanu táhnout sama“.
Celých osmnáct let to byl zvláštní sen. Měl jinou logiku než realita: čekání se tvářilo jako láska, sliby jako skutky a já jsem si pořád dokola říkala
Líba stála za dveřmi kuchyně a napjatě poslouchala, o čem si rodiče povídají. A povídali si o ní – vlastně o ní a o Markovi. Svatba byla v jednání už dlouho.
Líba stojí za dveřmi kuchyně a napjatě poslouchá rozhovor rodičů. Rozhovor se týká jí, vlastně jí a Sergěje. Řeči o svatbě se vedou už dlouho.
Můj muž mě opustil tři dny po narození dcery a o měsíc později mi poslal pozvánku na svou svatbu s těhotnou ženou. Dodnes si pamatuji ten večer do nejmenších podrobností.