Dobré zprávy
Nedokončená kniha Tak už jdu, Jitko, nevyprovázej mě! Přijdu pozdě! Připrav mi na zítra tu modrou košili a kalhoty, nezapomeň! A vyzvedni to z čistírny!
Dobré zprávy
Bylo mi tehdy pět, snad šest let, ještě jsem do školy nechodil. Psal se počátek devadesátých let a kdysi naší malou vesničku v okolí Litomyšle obohatil
Dobré zprávy
Bylo mi tehdy asi pět nebo šest let, ještě jsem nechodila do školy, psal se začátek devadesátých let, když se k nám do vesnice přistěhovali dva důchodci
Mezi pravdou a snem Kdysi dávno, v jednom zasněženém zimním večeru v Brně, seděla Nikol u velkého okna svého bytu, zahalená do měkké hnědé deky.
Záložní nádraží Slyšíš mě? je jeho hlas tichý, téměř provinilý. Skoro. Jano, mluvím s tebou, slyšíš mě vůbec? Slyším ho. Vždycky jsem ho slyšela.
O tom, že přijede Ondřej, věděla celá vesnice už od jara, i když tehdy padal sníh a cesty byly plné bláta. Děvčata se těšila, barevné šátky si na krk uvazovala
Když soused zaklepal na mé dveře v deset večer, v ruce držel cizí klíč. Byla jsem sama v kuchyni a myla nádobí. Měla jsem za sebou dlouhý den a toužila
Dobré zprávy
Hele, představ si tuhle situaci. Bylo mi šestatřicet, když jsem si vzal ženu, kterou bychom tady nazvali bezdomovkyní. Pár let po svatbě a potom, co se
Dobré zprávy
Když její příběh uviděly miliony celá země zadržovala slzy Tři desetiletí o ní nikdo netušil. Bez elektřiny. Bez vody. V České republice, kde už dávno
Syn přivedl domů psychiatra, aby mě prohlásil za nesvéprávnou, netušil, že ten lékař je můj bývalý manžel a jeho otec Mami, otevři. To jsem já.