Dobré zprávy
PÁNÍ NÁJEMNICE Zapsáno v mém deníku v zimním podvečeru: Dnes jsem se šla projít na chladný, ale krásně slunečný večer po našem sídlišti na okraji Brna.
Dobré zprávy
Věříte na osud? Někdy dokáže jedna drobnost rozbít zeď lží, kterou někdo budoval celé roky. Tohle se mi stalo v obyčejném městském parku v Brně, ale konec
Šest hodin na studené dlažbě. A život, který zachránila kočka. Stalo se to v úterý před Štědrým dnem. Praha byla šedivá a promoklá, byt v Žižkově tichý a prázdný.
Bez štěstí by nebylo štěstí Tak jak tě mohl opustit, ty hloupá! Kdo tě teď bude chtít s dítětem na krku?! A jak ho chceš vychovat?! Nečekej žádnou pomoc
Říká se, že šaty dělají člověka. Občas ale tahle prastará pravda dokáže být zrádná, někdy člověka připraví o to nejcennější. Dnes bych vám rád do deníku
Dobré zprávy
Náhodné setkání Kabát Kláry hřál jen od pasu dolů. Peří v něm slehlo, shora z něj zbyla jen tenká větrovka, kterou profukoval všemožný vítr.
Lukáš svou manželku Terezii vůbec nepoznával, nechápal, co se s ní děje. Tereza vždycky uklízela, vařila, žehlila, a teď najednou přestala dělat svoji práci.
Podala jí sušenku a pošeptala: Tobě chybí domov, a mně maminka. Prosincový vítr cuchá noc a Markéta, v tenkých šatech a s opotřebovaným batohem, se třese
Bydlím spolu se svojí maminkou. Mamince je už 86 let. Stalo se, že jsem se nikdy nevdala a nemám děti. Tak zvláštně se život se mnou zamotal.
27. srpna Dnes v noci jsem byla probuzena ostrým zvoněním telefonu. Dceruško, u nás je požár, hoříme! Matčin hlas přes slzy a vzlyky potichu smíchával