Dobré zprávy

Někdy se přistihnu, že sním jen o jediném — odejít. Kamkoliv — do jiného města, do druhého konce světa, třeba do vesnice u Českých Budějovic.

„No tak my přece máme dítě, co kdybysme si vyměnili pokoje…“ — aneb jak se švagrová pokusila vytlačit Jakuba z jeho zóny Tento příběh se stal mému dobrému

Rozerván mezi dvěma rodinami, nemohu se rozhodnout, kterou opustit. Za studentských let jsem se, ještě jako Josef Novák, oženil se svou první láskou, Danou.

Je mi třicet, žiji v Praze, zvedám syna a snažím se budovat normální život. Ale uvnitř mně stále zůstává bolest, která neodeznívá. Protože před třemi lety

— Udělala jsem vám lívanečky, — oznámila tchyně… V sedm ráno, v neděli. Když jsem si brala Aleše, kamarádky mi závistivě špitaly: „Máš štěstí!

Moji mladší sestru se jmenuje Alena. Pamatuji si ji přesně takovou – vždycky se uměla představit jako oběť. Všechno jí vychází špatně, všechno je těžké

„Ach, dcero, už nemám sílu sedět s těmi dětmi! Úplně mě vyčerpávají!“ — máma volala v slzách, neschopná dál snášet vnoučata své starší dcery.

“Já jsem tady paní domu, ne vy”: Proč už nemůžu se svými tchýními návštěvami Každý její příchod je jako tornádo, po kterém zůstane chaos a

Nikdy by mě nenapadlo, že návštěva u syna skončí takovým ponížením. Lidé se mění, ale tak moc – mé srdce tomu odmítá uvěřit. Když jsem ten příběh vyprávěla

„Pro tebe je důležitější kočka než vlastní synovec!“ křičela máma. Už od dětství jsem, Jarmila, snila o vlastní kočce. A tak jsem si ve dvaceti pořídila